Kohout na Kosovu

Stala se taková věc: našinec měl hostit sledovanou konferenci o rozšíření EU.  Do Prahy dostali pozvánku ministři zahraničí ze Srbska, Kosova, Turecka, Slovenska, Nizozemí, Británie, Litvy plus bruselský komisař pro rozšíření Štefan Füle. Vše navazovalo na obdobné první kolo, které loni uspořádal ještě Karel Schwarzenberg a záměr debaty byl poměrně jasný: udržet na pozadí evropské krize tuhle agendu na stole. Český stát má rozšíření unie dlouhodobě jako jeden z úhelných kamenů zahraniční politiky, takže to celé dávalo smysl.

“Pražský rozšiřovací dialog II.“ plánovaný na minulé pondělí v Černínském paláci však těsně před konáním český šéfdiplomat Jan Kohout zrušil. Účast totiž odvolal jeden z ministrů a “úroveň zastoupení v Praze by se tím snížila”, jak znělo Kohoutovo vysvětlení nečekané zpátečky. Tím zhruba končí uhlazená fáze příběhu a začíná melodrama o rozkladu a strachu v centrále zdejší zahraniční politiky.

Ten, kdo se rozhodl nepřijet, byl srbský ministr zahraničí Ivan Mrkič. Nejdříve se měl trochu povinně urazit, že se pro Kosovo na konferenci nepočítalo s hvězdičkou u názvu. (Kosovo* - jde o výsledek složité dohody mezi Srbskem a Kosovem o tom, jak se bývalá srbská provincie, již Bělehrad neuznal, bude titulovat na regionálních fórech.) Hlavním důvodem Mrkičova zrušeného odletu do Prahy však byl fakt, že se den před konferencí konaly v Kosovu komunální volby a srbský premiér si stáhl ministra zahraničí na pondělí po volbách k sobě pro případné komentáře.

Mrkič nicméně nezrušil účast Srbska na konferenci. Nabídl svoji náměstkyni – v diplomacii standardní věc. Ostatně i Slováci posílali do Prahy státního tajemníka, protože Lajčák mířil ve stejné době do Ameriky. Přesto se kvůli srbskému ministrovi Kohout rozhodl celou akci na poslední chvíli odvolat (nový termín se údajně hledá) a nechat pár spojenců Česka nechápavě zírat.

Jan Kohout nenabízí jiné než výše zmíněné a nepřesvědčivé vysvětlení, proč se tak rozhodl. Se ztuhlým odkazem “nebudu tuhle věc komentovat”, případně “rozhodl to ministr, měl pravděpodobně víc informací než já”, dávají ruce pryč také ti, kteří se na přípravě debaty podíleli. Interpretace se nabízí v zásadě jedna: Kohout si uvědomil, že by zřejmě musel politickým protějškům venku či zahraničním novinářům vysvětlovat, proč je v pořádku pořádat debatu, kde sedí za Kosovo ministr a za Srbsko náměstkyně (případně ustát Kosovo, které ČR před pěti lety uznala, bez hvězdičky).

Než by však Kohout riskoval možné nepříjemné dotazy a obhajobu jednoho postoje, zbavil se rizika. Anebo se rovnou zalekl případné reakce Hradu, k němuž jedinému se coby Rusnokův ministr vztahuje. A prezident, jak známo, má na Kosovo poměrně jasný názor – Miloš Zeman veřejně prohlásil, že Kosovo je "teroristická diktatura financovaná narkomafiemi a demokratická země by ji uznat neměla”.

Než by čelil možné kritice svého nejvyššího šéfa, co že to bylo za akci, kde seděli zástupci “teroristů” – Zemanovi by jistě rád přišel žalovat přítel Jaroslav Foldyna, předseda společnosti Přátelé Srbů na Kosovu – a ohrožoval tak vlastní kariéru, aktivoval ministr bez velkého rozmýšlení preventivní autocenzuru.

V tomto případě jí padla za oběť jedna geopolitická debata. Co to bude příště?