Jak vzali Češi osud do vlastních rukou

Znáte to – pasivita prý patří mezi hlavní rysy českého národa. Hospodská moudrost praví, že je nám tu tak nějak všechno u pr… a útrpně snášíme rozhodnutí jiných, byť by se nám třeba nelíbila.

Obvykle se to dokumentuje na nízké volební účasti, nechuti se ozvat při nejrůznějších situacích atd. Někdy je skepse samozřejmě na místě – Respekt dlouhodobě píše o tom, jaké nadělení nám všem přináší malý počet členů tuzemských politických stran.

Jenže už pár let se děje něco, co tuto typickou vlastnost přesouvá do kategorie národních mýtů. Stále se rozrůstá počet zásadních a průlomových rozsudků soudů či rozhodnutí úřadů, které ze země vydupali jednotlivci. Investovali vlastní čas a finance a pohnuli tak „systémem“. Pár příkladů pro připomenutí.

Novinář Lidových novin Tomáš Němeček donutil Hrad, aby vydal platy vysokých úředníků, což odmítal udělat celé roky, a zřejmě se mu to povede i u dalších institucí. A ještě před ním zařídil zlínský penzista Luděk Maděra klíčový rozsudek, na který se dnes všechny soudy, i ten v Němečkově případě, odvolávají. Pan Maděra totiž dotáhl až k Nejvyššímu správnímu soudu svůj spor se zlínským magistrátem odmítajícím zveřejnit odměny jednoho ze svých úředníků zodpovědného za podivné zakázky města.

Díky vytrvalosti Renaty Komárkové, mladé matky dvou dětí z venkova, si zase všiml problematických sKaret ombudsman a navíc jsme se všichni dověděli, že úředníci hrozí lidem, kteří kartu odmítnou, sebráním státního příspěvku. Na což nemají ze zákona právo. A také díky její občanské umíněnosti dnes víme, že když tento nápad ministerstva práce odmítnete, nic se nestane.

Jaroslav Hlavatý, řidič náklaďáku, zase přetlačil mocnou lékařskou lobby a donutil ji přiznat, že za smrt jeho ženy, která zemřela při porodu v třebíčské nemocnici, mohly chyby lékařů. A soud mu navíc přiznal největší odškodnění, které zatím za vinu lékaře padlo – tři a půl milionu korun.

Nemusí jít jen o rozsudky soudů. Díky pečlivé práci publicisty Františka Kostlána a redaktora iDnes Patrika Bangy jsme se dověděli, že historka o romském pokladníkovi, který zmizel s penězi nově vznikající romské strany, je zcela vymyšlená.

A nejnověji víme díky aktivitě a pozornosti studenta Michala Zlatkovského, že asistent komunistického politika Jiří Dolejše na svém facebookovém profilu vlastní rukou nenapsal, že chce věšet pravičáky a zabavovat majetek do desátého kolene. A tato trojice také zařídila, že se tuzemská média, která zmíněné informace bez rozmyslu šířila, chytla za nos.

Ať už s výsledkem snažení těchto lidí souhlasíme či nikoliv, pokaždé bychom měli zaplesat, že se někdo zvedl ze židle a zasadil tomuhle mýtu další ránu.