Inspirováno Sikorským: české mýty o Bruselu

Jak už tady na webu upozornil kolega Jan Macháček, polský šéf diplomacie Radoslaw Sikorski pronesl další zásadní projev, tentokrát v Británii na své alma mater v Oxfordu.

Mířil jím zejména na tamní euroskeptiky a chladně a fakticky v něm vyvracel největší mýty, které o EU hlásají a dál šíří. Jsou velmi podobné těm českým, nakonec tuzemští antifanoušci Evropy se často pro inspiraci obracejí právě na ostrovy. Byť ne všechny přirozeně – v Česku si skutečně nemůže nikdo stěžovat, že EU odvádíme více peněz než z ní dostáváme. I když i tady se nám bude hodit Sikorského číslo, že rozpočet celé EU představuje pouhé jedno procento HDP všech členských zemí sedmadvacítky. (Britský rozpočet představuje zhruba polovinu tamního HDP, v Česku je číslo podobné. Průměrný příspěvek jednoho Brita do evropského rozpočtu je pětkrát menší, než kolik ho stojí úroky za národní dluh.)

Ale řada jich je jako přes kopírák: bruselský diktát, pod nímž úpí národní státy, narůstající a drahá byrokracie, institucemi EU vnucené právní zvyklosti, které nemají v členských zemích tradici, nesmyslné požadavky na zakřivení banánů atd.

Tak třeba diktát. „Směrnice nejsou diktát z Bruselu, ale předpisy, které britští činitelé schválili,“ říká Sikorski. Za britští si můžeme dosadit čeští – všechny směrnice procházejí poměrně složitým procesem, kdy se k nim postupně vyjadřují všechny členské země. Česko je pak známé tím, že tento proces obvykle prospí, a ozve se, až když je rozhodnuto.

Byrokracie. „Pro Evropskou komisi pracuje 33 000 osob, slouží celému kontinentu. Více než 82 000 osob zaměstnává jen pro Británii britský daňový úřad.“ V Česku je kontrast podobný – tuzemská státní správa disponuje čtvrtmilionovou byrokratickou armádou.

Nesmyslná nařízení ala zahnutí banánů či okurek. „Všichni se rádi zasmějeme při zmínce o banánové směrnici. Jenže za to nemůže Evropská komise. Obvykle jsou takové směrnice navrhovány členskými státy, které se snaží chránit svoje bývalé kolonie či národní produkty,“ upozorňuje Sikorski.

Skvělý text na toto téma měl nedávno v Respektu ekonom Zdeněk Kudrna, který jasně ukázal, že tato nařízení nerodí nějaké chorobné úřednické mozky, ale vynucuje si je - českými konzervativci tolik vzývaný - trh.

„Je to regulace požadovaná trhem,“ píše Kudrna. „Rovnější okurky se nejen lépe skladují, ale především lépe prodávají, proto patří ty s ohybem menším než 10 milimetrů na každých 10 centimetrů délky do první kategorie a ostatní do druhé. Objektivní kategorizace zemědělských komodit je důležitá pro jejich cenu na komoditních burzách. Finančníci rádi obchodují s plodinami, avšak neradi chodí po zablácených polích, aby si ověřili kvalitu nakoupené úrody. Proto byla už v počátcích plodinových burz zavedena kritéria pro posuzování kvality komodit, která usnadnila jak mezinárodní obchod. Když pak v roce 1992 zavedla EU společnou obchodní politiku, dostala se pravidla o zahnutí okurek do evropské legislativy.“

Takže tak. Teď jde jen o to, aby se taky v Česku někdy objevil někdo typu Sikorski a jeden po druhém tyto mýty vyvrátil.