Vary 5: Film Vlny o rozhlase v roce 1968 vypráví o těch, kteří v osudnou chvíli „zasvítili“

Československá historie jako velká akce, velké emoce a velká zkratka „nečesky“ podřízená pravidlům hollywoodského vyprávění. Takovou cestu zvolil u svého třetího filmu Vlny, zasazeného do zlomových let 1967–1968, Jiří Mádl. Ten se z oblíbeného herce, jenž prorazil před dvaceti lety teenagerskou komedií Snowboarďáci, systematičností a s očima upřenýma na cíl vypracoval na režiséra, který chce být brán vážně. Nejen jako režírující herec. Řekl si o to právě Vlnami, jež měly premiéru na karlovarském filmovém festivalu a do kin přijdou 15. srpna, týden před výročím okupace srpna 1968.

Redakce jako symbol

Rok 1968 patří v tuzemských dějinách k těm nejvíce zpracovaným a popsaným. Odborně, ale i populárně – v té druhé kategorii filmem Pelíšky, divácky nejvíce milovaným. Že ho má rád také Jiří Mádl, je z jeho filmu patrné. Není zásadnějších okamžiků v československých předrevolučních dějinách, než byla invaze vojsk varšavské smlouvy v srpnu 1968 a pražské jaro, které okupaci předcházelo. Nad obdobím liberálních reforem panuje jednoznačná shoda – navzdory nedávným kritickým revizím adorované osoby prvního tajemníka ÚV KSČ Alexandera Dubčeka, hvězdy pražského jara – jako na tom nejlepším, co poválečné Československo zažilo: politicky, kulturně, společensky. Osm měsíců stálo v centru světové pozornosti jako laboratoř, v níž probíhal nadějeplný experiment socialismu s lidskou tváří.