Jak se máte? David Daniel/Miss Petty

„Vlastně dodnes nevím, co znamená být sám sebou - nejsem to o nic míň já, ať už jsem v civilu, nebo stojím na podiu jako drag queen,” říká šestadvacetiletý David Daniel známý pod přezdívkou Miss Petty a houbičkou si nanáší make-up a konturuje obličej. Sedí proti velkému oknu do zahrady vedle postele s obláčkovým povlečením, které by klidně mohlo posloužit jako fotostěna. Daniel je jediná česká drag queen tvořící autorskou hudbu, v níž se aktivně zasazuje proti homofobii a transfobii. V písních jako Jsem tučná nebo Plastics dodává odvahu utkat se s nepochopením nebo přijmout to, že není nutné zapadnout vždy do předem stanovených škatulek.

Velký fuck you: Drag spojuje víc věcí, které mě zajímají, a je kreativní. Od dětství jsem tvořil hudbu a strašně mě bavilo vystupovat před lidmi. Jedna z mých písniček, Neděle, se ale dostala do Hudebních masakrů a já to na několik let úplně přestal dělat. Asi to už fakt nemá smysl, když i nějakej odborník tvrdí, že to není dobrý. Měl jsem z toho docela depky - věděl jsem, že pokud s něčím zase začnu, hudba to rozhodně být nesmí. Tak jsem si začal hrát s make-upem, koukat na reality show RuPaul's Drag Race a napadlo mě „tyjo, ty drag queens dělaj přesně to, co mě na hudbě nejvíc bavilo - vystupují před lidmi”. Navíc nemají vlastní songy, takže jim nikdo nedá sežrat, že to nestojí za nic. Říkal jsem si, že by to mohlo být něco, v čem budu dobrej, tak jsem do toho šel. Zároveň to byl tak trochu protest proti tendencím v gay komunitě, kde jsou obecně preferovány víc maskulinní typy. Vnímal jsem to tak, že když budu dělat drag, bude to takový velký fuck you.

Vnímat se v celku: Dřív jsem pracoval v obchodě s make-upem a přivydělával si různými transformacemi,kdy lidi kolem mě zajímal drag, já je líčil a měnil v drag queens. Bavilo mě neukazovat jim průběh, ale postavit je před zrcadlo až ve chvíli, kdy je dílo hotové. Často na sebe zírali - na člověka, který mluví jejich hlasem - ale nepoznávali se. Zvláštní pocit, kdy se na okamžik dostaneš sám ze sebe: je jedno, kdo jsi ve skutečnosti, ale na moment můžeš být někým jiným a zároveň přijmout svou osobnost tak nějak víc v celku. Musí to být fuška, neustále křečovitě potlačovat svoji feminní stránku. Vlastně má pro mě drag hlubší význam, než si asi většina lidí představuje.

Drag není travesti: Kdyby tady někdo dokázal dostat drag do mainstreamu a propojit ho s něčím ryze českým, asi by pro společnost bylo jednodušší ho přijímat. V Česku se klidně budeme dívat na chlapa, který se převléká za ženu, dokud se nebere příliš vážně. Když má špatný make-up, špatnou paruku a špatné šaty, předvádí Vondráčkovou a sám se shazuje, je všechno v pořádku. Když ale přestane být šašek, už je to divné. A tady přichází rozdíl mezi dragem a travesti show. Ne že bychom si ze sebe neuměli udělat legraci, ale dáváme publiku možnost smát se s námi, ne nám.

Vždycky za sebe: Nedávno vyšel track Jinak to nejde, ke kterému mě společně s producentem litterbin přizval hudebník Toyota Vangelis. Napsal mi, že chce reinkarnovat Zagorku, což mi připadalo super i v kontextu rozdílu mezi dragem a travesti. Já nejsem falešná Zagorka, jsem Miss Petty. Vždycky vystupuju za sebe, ať už zpívám jakoukoli píseň. Myslím, že je to dost příznačné - s normalizační hudbou se taky pojí určité stigma, čeština většinou vyznívá trapněji než angličtina, do které se toho víc schová. Líbí se mi, že jsme neměli strach to zkusit.

Hudba, která nakopne: Nejčastěji si teď pouštím hudbu, která mě nakopne. Když jdu po ulici a ve sluchátkách mám Nicki Minaj nebo Charli XCX, cítím se jako na stagi. Líbí se mi, když některé zpěvačky nebo producentky vypadají trochu jako drag queens - mají výrazný make-up, jedinečný styl a působí sebevědomě. Z domácí scény mě baví třeba DJ Kaa Glo a úplně jsem si zamiloval euforické album Demidevil od Ashnikko.