Delon nehrál, Delon byl

Bezprostředně po premiéře filmu L'Insoumis (Neporažení) v roce 1964 uvedl François Mauriac, významný romanopisec a esejista, v příloze Le Figaro littéraire na jeho adresu poněkud poťouchlý kompliment. „Nikdy není tak výmluvný, jako když mlčí,“ konstatoval a velmi záhy tak vyhmátl a pojmenoval podstatu jeho herectví, kterou pak Delon v průběhu následujících desetiletí vybrousil k naprosté dokonalosti. 

Jeden z vůbec nejslavnějších herců evropské kinematografie, který zemřel 18. srpna ve věku 88 let, v sobě spojoval uhrančivou krásu s mrazivou neproniknutelností. Tyto kvality bývají obvykle připisovány ženám obsazovaných do rolí femme fatale, ale Delon s nimi zacházel s až nemilosrdně maskulinní tvrdostí. A je to také jeden z mnoha protikladů, který charakterizoval jeho život i herectví, v němž se – jak upozorňuje nekrolog v listu Le Monde – elegance pojila s násilím a progresivní činy s konzervativní názory. 

Kdykoli se objevily ankety, kdo byl v dějinách filmu nejvíce cool a kdo, kdy a jak vypadal na plátně, Alain Delon těmto žebříčkům spolehlivě kraloval. Současně stvořil ojedinělý typ hrdiny, který v sobě choval rysy drsného osamělého vlka – postavy dobře známé z amerických filmů noir, ovšem doplněné nespecifikovaným smutkem, existenciální tíhou či nevyzpytatelnou krutostí.