Vláda, nebo Okamura? Kdo má být nervóznější z nástupu nových uskupení
Profesionální kampaň a nevoliči: z čeho vyrostly strany, které mohou přepsat obraz příštího kabinetu
Na politické scéně se po dlouhých měsících něco děje. Do evropských voleb konaných v červnu bylo na tuzemské politické scéně v zásadě jasno. Na jedné straně jsou členové současné vládní koalice a na té druhé ANO s SPD. Podle výsledků to však vypadá, že terén směřující ke sněmovním volbám v příštím roce bude mnohem nerovnější. Zásadní je zejména neúspěch SPD a zároveň to, že vedle Tomia Okamury vyrostly dvě nové možnosti pro voliče, kteří nesouhlasí se současnou vládní politikou či dokonce s demokratickým uspořádáním.
Možná poprvé od utvoření koalic Spolu a Pirátů se Starosty před volbami v roce 2021 se mohou proměnit dokonce i možnosti příštího vládnutí. Shodou okolností jsou to znovu dvě koalice, které mohou zamíchat kartami: Přísaha s Motoristy sobě na jedné a Stačilo! na druhé straně. Obě už také hlásí ambici pokračovat a zopakovat své úspěchy i na podzim 2025. Co za jejich zdarem stojí? Kdo jsou a kdo mohou být jejich voliči, kteří by je dostali do sněmovních lavic, nebo možná přímo do vlády?
Kdo má být nervózní
Byla to neměnná konstanta posledních deseti let. SPD jako jediná varianta na antisystémové scéně, která je dlouhodobě schopná oslovit více než jednotky procent voličů. Evropské volby ukázaly, že vše může být jinak. Připadají totiž voličům jako nejvzdálenější jejich životům, proto nemají takovou potřebu taktizovat. Více tedy experimentují a nechávají promlouvat své emoce. A výsledkem je to, co politolog Jan Charvát shrnuje do následující úvahy: „Volil jsem Filipa Turka a ono to vyšlo. Proč to nezkusit i v příštích volbách?“
SPD zejména od roku 2017, kdy poprvé vstoupila do sněmovny, neměla na antisystémové scéně příliš konkurence. KSČM již byla na ústupu potvrzeném vypadnutím z dolní komory o čtyři roky později. Další partaje, dnes například PRO Jindřicha Rajchla, nikdy nepřekročily stín demonstrací na českých náměstích. V průzkumech i ve volebních výsledcích šlo vždy spíše o mikrokonkurenci, voliče schraňovala a mobilizovala právě SPD.
Jenže z kraje léta nastal pravý opak. Tyto voliče zmobilizoval někdo jiný – a nejviditelněji právě Filip Turek. Výčet těch, kdo mu dali hlas, je přitom poměrně dlouhý. „Nevím, kdo by dnes měl být z Filipa Turka víc nervózní – jestli ODS, ANO, nebo SPD,“ shrnuje analytik výzkumné agentury Ipsos Michal Kormaňák. Voliče Motoristů sobě a Přísahy totiž netvořili většinově přeběhlíci z SPD, jak někteří hned po volbách tipovali. „Jsou to lidé, kteří třeba pět let nebyli u voleb a přišli paradoxně k těm, které nejsou tak zajímavé,“ říká Kormaňák. A klidně je také možné, že dalších pět let zase k žádným volbám nepřijdou. Nešlo nicméně jen o nevoliče, do soupisky se zařadili také prvovoliči (Turek měl s průměrem 38 let nejmladší elektorát) a pak přeběhlíci od ANO, Spolu nebo od SPD.
Důležitý dílek ve své volební analýze minulý týden přidala agentura PAQ Research. Turek nejvíce bodoval v průmyslových oblastech, například na Mladoboleslavsku. „To naznačuje, že průmyslové regiony více prožívají obavy spojené se zelenou transformací,“ říkají výzkumníci. A ačkoli hlasem proti green dealu se staly prakticky všechny protestní strany, nejlépe toho využil právě Turek.
„Dokázal zaujmout i nevoliče a zdrcnul téma na auta, byl v tom autentický, protože je významný influencer. To je zajímavé sledovat do budoucna,“ popisuje sociolog Martin Buchtík z agentury STEM. A přestože se obavy z green dealu ani v příštích několika měsících pravděpodobně nerozplynou, je podle něj spíše nepravděpodobné, že by se podobné schéma zopakovalo pro sněmovní volby. Na druhou stranu připomíná třeba to, že volby – byť krajské – se daly vyhrát na poplatku třiceti korun u lékaře.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu