Josef Kapel se narodil podle svého vyjádření (v knize Zámky naděje, jejímž autorem je Pavel Kohn) roku 1926 v polské Radomi. Podle evidenčních karet z poválečné „Akce zámky“ se narodil o rok později, tedy v roce 1927. Pro tento text je však stěžejní jeho příběh, který měl šťastný konec zásluhou Františka Jaroše. A za tuto pomoc byl Jaroš v roce 2021 vyznamenán titulem Spravedlivý mezi národy.
Cesty obou mužů se protnuly počátkem roku 1945 v koncentračním táboře Flossenbürg v Německu. Josef Kapel přežil ghetto v Radomi, odkud byl transportován do Treblinky i se zbytkem rodiny (s výjimkou jednoho bratra). Josef prošel tábory Belžec, Gross-Rosen, Auschwitz-Birkenau.
František Jaroš se ocitl ve Flossenbürgu, protože jako vedoucí v prodejně Baťa v Praze zaměstnával dva účetní židovského původu. Když nacistický aparát vydal nařízení, že Židé musí být z práce propuštěni, obstaral jim české doklady. Po odhalení tohoto přečinu a výslechu v sídle pražského gestapa v Petschkově paláci byl deportován do koncentračního tábora. Josef Kapel ve Flossenbürgu pracoval v kuchyni a nosil kamarádovi jídlo do lazaretu. Vedle něj našel i Františka Jaroše. Začal tak dodávat jídlo také jemu – a právě tady začíná jejich přátelství.
Když v dubnu 1945 rozhodli nacisté, že vypraví pochod smrti z Flossenbürgu do Dachau, hrstka nejodolnějších vězňů se ocitla v Rötzu u Řezna (asi 20 kilometrů od hranic s českými zeměmi). Součástí skupiny byli i Kapel a Jaroš, který mu při cestě pomáhal a podporoval ho. Tamní sloužící nacistickému režimu utekli a vězni byli osvobozeni, neboť město zabrala americká armáda. V Řezně se pak někdejší vězni prostřednictvím volání Československého rozhlasu o pomoc dozvěděli o Pražském povstání. Posíleni několika dny odpočinku a jídlem se vydali na kole do Plzně, kde se podařilo Františku Jarošovi sehnat autobus. Dorazili jím do Prahy, ale ta již byla osvobozená.
První myšlenkou byl návrat domů. František Jaroš domov i rodinu měl – jeho manželka Marie a dvě děti (Iva a Milan) na něj čekali. Josef Kapel však již tušil, že nikdo z jeho rodiny hrůzy šoa nepřežil. Jarošovi měli v Praze byt, kam vzal i tehdy ještě ani ne dvacetiletého Josefa. Pobyl u nich přibližně dva měsíce a sblížil se s dcerou Jarošových Ivou. Během této doby navštívil rodné město Radom a potvrdilo se mu, že z rodiny se nikdo nevrátil.
Během jedné z procházek po Praze potkal polského spoluvězně z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau, který se dostal přes Terezín do Prahy. Společně uvažovali o své budoucnosti a na jeho doporučení zašel Josef Kapel do Milíčova domu v Praze. Po pohovoru s Olgou Fierzovou se pak 24. července 1945 ocitl ve Štiříně. Jak sám uvedl, zde se mu v rámci „Akce zámky“ otevřel nový svět.
Prošel ozdravnou kúrou jak fyzickou, tak psychickou. (O jeho tělesném i duševním stavu svědčí několik dokumentů uložených v archivu Přemysla Pittra a Olgy Fierzové.) Během jeho rekonvalescence zemřela Františku Jarošovi v srpnu 1945 manželka Marie, takřka vzápětí si však vzal její mladší sestru Annu. S ní měl další dvě děti, Alenu a Jaroslava.
Na sklonku roku 1945 odjel Josef Kapel se skupinou židovské mládeže přes Německo a Francii do Palestiny. V Haifě je však britská mandátní vláda nepustila z lodi, neboť podle tehdejších zákonů se jednalo o nelegální imigranty. Až do jara roku 1947 tak setrvával Josef Kapel na ostrově Kypr. Poté byl již do Palestiny vpuštěn.
Toho roku se zároveň vdala jeho láska Iva Jarošová. Prožila dvě manželství; se svým druhým mužem, horníkem Karlem Robem, se později usadili v rodinném domku v Bohumíně. Měli dceru Moniku, jejíž syn Petr se spojil s Josefem Kapelem na základě výzvy jeho syna Alona Kapela. Petr Krejčí je pravnukem Františka Jaroše, jinak vysokoškolským pedagogem v oboru elektroenergetiky na Vysoké škole báňské v Ostravě.
A co zachránce a jeho poválečný osud? Pustil se do podnikání, avšak po komunistickém puči v únoru 1948 přišel o velkoobchod s domácími potřebami. Naštěstí ale našel uplatnění v tehdy novém oboru výpočetní techniky. Po odbornících v tomto oboru byla sháňka a podílel se například na sčítání lidu v roce 1961. František Jaroš zemřel roku 1980 a je pohřben na Olšanských hřbitovech v Praze.
Josef Kapel se přes kibucy Even Jehuda a Ein Chusub dostal do služby v armádě; byl u toho, když 14. května 1948 vznikl Izrael, který okamžitě napadly armády pěti arabských států. Československo nově vzniklý stát podporovalo a hned 17. a 21. května 1948 poslalo do Izraele zbraně schované v letadle s obuví.
Iva Jarošová dokonce Josefa během jeho vojenské služby navštívila. To bylo naposledy, kdy se viděli. Poté si psali. Po vojně se do kibucu již nevrátil, vystudoval dálkově gymnázium, složil maturitu a začal pracovat v izraelské letecké společnosti El Al. Seznámil se svou budoucí ženou, bydlel s ní v Jaffě a později v Tel Avivu. Společně vychovali čtyři děti a měli šest vnoučat. V Tel Avivu hostili Přemysla Pittra a Olgu Fierzovou při jejich cestě k udělení titulu Spravedlivý mezi národy pro Pittra v roce 1964.
Od roku 2017 Josef po rodině Jarošů intenzivně pátral. Dvakrát kvůli tomu navštívil Prahu, zajel i k domu v Praze-Strašnicích, ale nikoho nenašel. Nakonec se však dočkal propojení obou rodin a ocenění pro svého zachránce Františka Jaroše.
Autor je spolupracovníkem redakce
1. díl: František a Anna Makovští
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
