Porodní báby podle nové teorie sehrály zásadní roli v lidské evoluci a přežití

V roce 2020 měl svět úplně jiné starosti než kulturní fenomény. A právě tehdy, uprostřed globální pandemické hysterie, spustila skupina německých porodních asistentek akci, která před pár týdny skončila v kolonce „splněno“. Německo společně se sedmi dalšími zeměmi, mezi nimiž jsou Slovinsko, Kypr nebo Kolumbie, během uplynulých let připravilo žádost k Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu (UNESCO), aby zapsala starobylou tradici péče o těhotné ženy a novorozence na seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva. UNESCO žádosti vyhovělo na zasedání v africké Botswaně na konci minulého roku. 

„Je to klíčový moment,“ telefonuje z Lublaně slovinská feministická akademička Zalka Drglin, která působí mimo jiné v tamním národním institutu veřejného zdraví a jež se podílela na přípravě podkladů. Připomíná dlouhou tradici porodní asistence, která existuje víceméně ve všech kulturách světa, historických i současných: „Mezi kulturami či historickými obdobími jsou samozřejmě jisté rozdíly, ale obecně jde o něco univerzálně lidského.“ 

Porodní asistence do otázky, nad kterou zejména ve 20. století převzali dohled lékaři, a stala se tedy zejména tématem medicínským, vnáší podstatný rozměr: kulturní a společenský význam těhotenství, porodu a prvních měsíců lidského života. „Je dobré mít na paměti, že porodní asistentky nejsou zdravotní sestry. Jejich funkce je mnohem komplexnější. Pomáhají ženám se připravit na tuto roli, jsou u jejich cesty k mateřství, ale pracují také s nastávajícími otci, připravují na změny celou rodinu,“ říká Zalka Drglin. „Nejde jen o to, aby matka a dítě byly zdravé, i když to je samozřejmě mimořádně důležité. Jde také o celkovou kvalitu jejich života, duševní pohodu, vzájemné vztahy v rodině…“ 

UNESCO k tomu dodává, že jde o praxi, která kromě zmíněných benefitů rovněž zajišťuje „základní lidská práva, zejména práva žen“. Podle Drglin jsou práva žen podpořena třeba tím, že pro porodní asistentku je středobodem všeho těhotná žena a její osobní preference a celkový prospěch – a rozhodně nejen ten fyzický a zdravotní. Zapsání na seznam nehmotného dědictví lidstva pak může dnešním praktikujícím porodním asistentkám pomoci připomínkou jednoho nezpochybnitelného faktu: nejde o moderní výmysl, ale o činnost s velmi dlouhou tradicí. A dokonce mnohem delší, než se doposud předpokládalo. 

 Na cestě k lidem

 Role porodních bab v nejrůznějších kulturách historie i dneška je popsána vcelku důkladně. Americká akademička a spisovatelka Cat Bohannon v nedávno vydané knize Eve: How The Female Body Drove 200 Million Years of Human Evolution (Eva: Jak ženské tělo řídilo 200 milionů let lidské evoluce) posouvá otázku péče o těhotné ženy a nově narozené děti ještě hlouběji do historie a do zcela nového kontextu právě v rámci lidské evoluce. „Nástup porodních bab je v historii primátů okamžikem, o kterém můžeme prohlásit, že znamenal skutečný počátek lidství,“ píše Bohannon.