Nejzávažnější sabotáž současnosti

I. Malé zemětřesení

V pondělí 26. září 2022 ve 2.03 ráno došlo na dně Baltského moře k explozi. V hloubce 80 metrů roztrhla jedno ze čtyř masivních podmořských vedení vyrobených ze silné oceli zalité betonem, jež dohromady tvoří plynovod Nord Stream. Potrubí bylo naplněno silně stlačeným metanem. 

Plyn začal otvorem unikat rychlostí zvuku, potrubí roztrhl a vyryl hluboké krátery do mořského dna. Zatímco přístroje signalizovaly náhlý pokles tlaku v systému, plyn stoupal vzhůru s takovou silou, že by to dokázalo vynést raketu do vesmíru. Když dosáhl hladiny, vytvořil nad ní mohutný gejzír.

Popisované události nikdo v okolí neviděl ani neslyšel, odehrávaly se uprostřed noci a uprostřed moře, ale jako malé zemětřesení je zaznamenal seizmograf vzdálený zhruba 24 kilometrů na dánském ostrově Bornholm. Protože k výbuchu došlo v dánských výsostných vodách, vyslalo Dánsko k místu průzkumný letoun. V tu chvíli se již gejzír nad hladinou proměnil v bublající vrstvu připomínající vroucí vodu. Dánský námořní úřad nařídil lodím, aby se místu vyhýbaly. Vzdušný prostor byl uzavřen. Centrála plynovodu ve Švýcarsku, kde společnost Nord Stream sídlí, si urychleně začala vyměňovat informace s představiteli Dánska i dalších zemí.

Plynovod Nord Stream byl vybudován ve dvou fázích, NS-1 a NS-2. Obě sestávaly ze dvou plynových vedení označovaných jako A a B. Potrubí, jehož vnitřní průměr činí zhruba 1,20 metru, se táhlo po mořském dně více než 1200 kilometrů z Ruska do Německa. Podle údajů tlakoměrů a vzhledem k místu, kde plyn vyvěral na hladinu, vše nasvědčovalo tomu, že prasklo potrubí NS-2A.

V tu chvíli ještě nikdo nevěděl, co přesně se stalo. Existovaly i poměrně nevinné interpretace – žádná z nich sice nebyla příliš pravděpodobná, všechny ale byly představitelné. Potrubí mohlo přestat těsnit samovolně. Nebo mohla nějaká nehoda či přírodní událost narušit mořské dno. Oblast v okolí Bornholmu je náchylná ke slabým zemětřesením a dno Baltského moře je poseto zbytky výbušnin: během druhé světové války bylo zaminováno a po jejím konci se stalo odkladištěm nevyužité munice. Snahy o vyčištění dna stále pokračují a ostrá munice bývá často odpalována přímo na místě. Dno také pročesávají sítě rybářských lodí; někdy zanechají stopy na povrchu plynovodů, někdy odpálí starou minu nebo bombu. Švédští seizmologové během jediného dne obvykle zaznamenají desítky podmořských explozí, některé z nich záměrné, jiné náhodné. Plynovod Nord Stream byl ale vybudován tak, aby podobné výbuchy přestál, a jeho trasa byla pečlivě vyčištěna.

Všechny představy, že únik plynu je věcí náhody, vzaly nicméně zasvé v podvečer o sedmnáct hodin později, kdy byly zaznamenány další výbuchy. Později bylo zjištěno, že se jednalo o tři exploze a že k nim došlo 80 kilometrů na severovýchod od prvního výbuchu a zhruba 80 kilometrů na východ od švédského pobřeží, poblíž hranice námořní ekonomické zóny této země s Dánskem.

Exploze rozesela po mořském dně několik částí potrubí přibližně 12 metrů dlouhých a 26 tun těžkých. Tentokrát existovali i svědci. Důstojník na palubě německé nákladní lodi Celsius zahlédl něco, co vypadalo jako erupce vody na hladině v důsledku podmořské exploze. Kapitán téže lodi pak hlásil „něco, co připomínalo hustý oblak“ nad hladinou. Na fotografii pořízené o několik minut později je vidět bublající vzedmutí mořské vody prostoupené plynem. Podle výpočtů provedených na základě digitálního snímku byla tato výduť zhruba 60 metrů vysoká a 300 metrů široká.

Protože k výbuchům došlo na dvou místech, k jednomu na jihu a třem na severu, bylo jasné, že na největší přepravní systém plynu mezi Ruskem a západní Evropou někdo záměrně zaútočil. NS-1 byl zprovozněn v roce 2011 a více než desetiletí přepravoval levný plyn z Ruska do Německa. Výstavba NS-2 byla zahájena v roce 2016, dokončena byla v roce 2021 a nyní byl plynovod naplněn plynem a připraven k uvedení do provozu. Z důvodu, který nebyl zřejmý, došlo k napadení tří ze čtyř plynovodních potrubí, a tato skutečnost vyšetřovatele mátla. Pokud bylo cílem pachatelů vyřadit Nord Stream z provozu, proč ponechali jednu jeho část nedotčenou? Je možné, že předem připravená bomba nakonec selhala?

Čtveřice potrubí systému Nord Stream byla schopna dodávat až 65 procent z celkového dovozu plynu do Evropské unie. Ne všichni z toho měli radost. Spojené státy se obávaly, že závislost Evropy na systému Nord Stream vloží příliš silné ekonomické páky do rukou ruského prezidenta Vladimira Putina. Plynovod sliboval levnou energii pro Evropu a desítky let příjmů pro Gazprom, obří ruskou státní energetickou společnost se silnými vazbami právě na Putina. Nový systém by také snížil význam starších plynovodů ve východní Evropě, především systému vlastněného a provozovaného Ukrajinou.

Odpor proti plynovodu Nord Stream začal sílit v roce 2014, po ruské invazi na Krym a jeho následné okupaci. Spojené státy začaly stupňovat sankce proti ruskému energetickému sektoru a Evropané činili totéž. Vloni, když se ruská vojska znovu hromadila na hranicích s Ukrajinou, americký prezident Joe Biden dokázal získat příslib podpory od evropských spojenců, a to navzdory předpokládané finanční zátěži, kterou to pro kontinent mohlo znamenat. Německý kancléř Olaf Scholz slíbil, že neumožní spuštění plynovodu v případě, že Rusko zaútočí. V únoru 2022 Biden na společné tiskové konferenci se Scholzem v Bílém domě varoval: „Pokud Rusko zaútočí… nebude už žádný Nord Stream 2. Zastavíme ho. Slibuji vám, že to dokážeme.“ Stejné varování opakovali s podobnou jednoznačností i další vysocí představitelé jeho administrativy.

Když k válce skutečně došlo, NS-2 zůstal uzavřen a na Rusko byly uvaleny přísné mnohostranné sankce. Putin reagoval postupným snižováním dodávek plynu ze staršího NS-1 (jako důvod přitom uváděl nutnou údržbu), což mělo za následek růst cen energií v Evropě, přesně jak se původně předpokládalo. Podle některých odhadů se ceny energií v Evropě zvýšily čtyřikrát. V létě 2022 pak uzavřel Putin NS-1 úplně. V září se zdálo, že válka uvízla na mrtvém bodě. S blížící se zimou tlak na řešení energetických problémů začal v Evropě sílit.

Čtyři podmořské exploze 26. září jakoukoli debatu o plynovodu Nord Stream ukončily. Útok, který se – pokud víme – obešel bez obětí na životech, byl jedním z nejdramatičtějších a nejzávažnějších sabotážních činů moderní doby. Byl to také bezprecedentní útok na významný prvek globální infrastruktury, tedy soustavu kabelových a potrubních vedení či satelitů, jež jsou základem mezinárodního obchodu a komunikace. Globální infrastruktura požívala až dosud v regionálních konfliktech jakousi nevyřčenou a téměř absolutní imunitu; jednoduše proto, že slouží všem. Tentokrát se ale někdo odhodlal k troufalému válečnému činu ve vodách mezi dvěma mírumilovnými státy (ačkoli Švédsko i Dánsko podporují Ukrajinu). Fakticky byl zničen projekt, který si vyžádal desítky let usilovné práce i politické energie a přišel na zhruba 20 miliard dolarů – polovinu těchto peněz investoval Gazprom, druhou polovinu evropské energetické společnosti. Útok znamenal významnou finanční újmu pro Rusko a rozvrátil energetické plánování a politiku EU.

V dějinách by se možná našly odvážnější kousky. Jeden nedávno penzionovaný americký armádní velitel, který vykonával významné funkce a vyzná se v oblasti Baltského moře, se přitom neubránil poznámce, že na útoku je prostě něco velmi cool – ať ho totiž provedl kdokoli, podařilo se mu všechny naprosto zaskočit a zároveň po sobě nezanechat v podstatě žádné stopy. Skutečně, ani více než rok po útoku nikdo s jistotou neví, kdo za něj nese odpovědnost, i když důkazy postupně začínají ukazovat konkrétním směrem. Vládní představitelé ze Švédska, Dánska a Německa nebyli ochotni odpovědět na žádný z mých dotazů. Totéž platí pro představitele Bílého domu, Úřadu ředitele národních zpravodajských služeb i Pentagonu – ani ti nebyli s výjimkou odsouzení sabotážního činu ochotni na záznam nic komentovat. Švédsko, Dánsko a Německo zahájily trestní vyšetřování, ale o jeho průběhu se toho zatím příliš neví, což mnohé novináře uvyklé častým únikům překvapilo. Žádný relevantní vyšetřovací orgán neoznámil, že by se blížil k cíli, i když švédské úřady vyjádřily naději, že rozhodnutí o obvinění by mohla být učiněna do konce roku.

„Ve skutečnosti to nikdo vlastně objasnit nechce,“ naznačil švédský diplomat Hans Blix, ve svých 95 letech jeden z nejváženějších občanů své země. Tento bývalý ministr zahraničí je ve Spojených státech nejznámější tím, že rozporoval tvrzení George W. Bushe, podle kterého Saddám Husajn vlastnil v Iráku zbraně hromadného ničení. (Blix byl pověřen řízením monitoringu OSN v Iráku a jeho skepse se potvrdila.) Setkal jsem se s ním v jeho prostorném bytě v centru Stockholmu, po němž se přesouval s pomocí chodítka. „Nedoběhlo mě jenom stáří, ale také klíšťová encefalitida,“ svěřil se. Ale jeho mysl byla svěží a nezávislá jako vždy. Zvažoval prý nejrůznější teorie o sabotáži Nord Streamu – mohou za ní stát Rusové, mohli to udělat Američané, stojí za tím Ukrajinci. „Nakonec jsem nedošel k žádnému závěru – zatím,“ řekl mi a potvrdil tak, co již dříve napsal do e-mailu. Pak se usmál a dodal: „A není to nakonec to, co si přejí všichni zúčastnění?“