Na běžkách horským střediskem Petřín

Vstávám v sedm ráno a vyhlédnu z okna: plynové lucerny v Nerudovce ještě žlutě svítí a dodávají zasněžené liduprázdné ulici atmosféru jako z Malostranských povídek. Potichu se obléknu, abych neprobudil spící rodinu, hodím na sebe bundu a s běžkami přes rameno vyrážím Nerudovkou vzhůru.

Už podruhé za sebou se takhle brzo vydávám na ranní projížďku na běžkách po Malé straně a po Petříně. Tedy místech, které teď díky absenci zahraničních turistů a přílivu nebývalého množství sněhu zažívají dvojnásobně výjimečné období. Sice to znamená ukousnout hodinu z nočního spánku, ale kdy příště se to bude opakovat? Možná už nikdy.

Stoupám Úvozem a po levé ruce se otevírá výhled na zasněžený Petřín. Ulice je po včerejšku protažená, přes noc napadlo už jen málo sněhu, takže už nejdu na Hradčanské náměstí, které bylo včera bylo jednou velkou zasněženou plání. Na konci Úvozu u Švédské ambasády si nazuji běžky a vydávám se po hlavní vycházkové tepně lemované lavičkami, jež se táhne se po vrstevnici přes celý Petřín. Ale protože je posypaná pískem a solí a běžkovat se dá jen po okraji, hned v první zatáčce sjedu a uhýbám do lesního svahu po pravé ruce a stoupám k vyhlídce u Panny Marie z Exilu vedle Strahovského kláštera. Odtud se vyškrábu mezi stromy a skalami až nahoru, na velkou louku, která se rozprostírá nad klášterem u velké kamenné zdi.

Jsem tu sám, na zemi dvacet čísel prašanu, po kterém běžky hladce kloužou. Dole pod Petřínem jsem se narodil a mám k němu blízký vztah. V dětství jsem ho nesčetněkrát sjížděl na bobech a pak i na snowboardu, ale v posledních letech sníh nebyl. Takovou nadílku jako letos nepamatuji určitě deset let. Když si tu nádheru (dnes už asi podesáté) vyfotím a uklízím do kapsy mobil, překvapeně zjišťuji, kolik už uběhlo času od chvíle, kdy jsem vyšel z domu. V euforickém instagramovém rozpoložení jsem ztratil přehled o čase a budu muset vyjížďku zkrátit.

Rozjedu se po louce k Petřínské rozhledně, kde se zrovna otáčí sněhový pluh, takže scenérie trochu připomíná horní stanici lanovky v horském lyžařském středisku. Od zmenšené Eiffelovky projedu kamennou bránou do Růžové zahrady, podél hvězdárny a pak sjedu z malého kopečka směrem ke Strahovským kolejím. Tady už potkávám několik mladých běžců, asi studentů z kolejí, a taky fotoamatéry se stativy.

U strahovských kolejí se otočím zpátky do hlubin Petřína, tentokrát do Kinského zahrady. Tahle část už doslova spadá pod Prahu 5 (kopec dole končí u Justičního paláce na náměstí Kinských) a od té petřínské se v podstatných detailech odlišuje. Před několika lety prošla velkou revitalizací: asfaltové cesty byly nahrazeny dlážděnými a dostaly dřevěná zábradlími. Park díky tomu působí kultivovaněji, ale z pohledu dítěte, které si chce užít zimy,  se rozhodně jedná o změnu k horšímu. Právě tady je Petřín nejprudší a právě tady kdysi šlo adrenalinově sjet na bobech na jeden zátah od pískovcových skal až úplně dolů na náměstí - přičemž cesty fungovaly jako přirozené skokánky.

Projedu po cestě zasněženými skalami až ke malé strážní věžičce v Hladové zdi, na chvíli si kvůli schodům lyže sundám. Na druhé straně pokračuji po k Nebozízku, po zasněženém trávníku podjedu trať lanovky – a v současné době taky vleku, na který platí pražská tramvajenka, což potvrzuje spousta stop od lyžařů i snowboardistů.

Od Nebozízku už mířím zpět. Po cestě podél pramene Petřínky k horní části americké ambasády. Divokou část Petřína, která se odtud svažuje dolů, mám rád: žádné zpevněné cesty ani lampy, v noci úplná tma a v dešti bahno a člověk tu nepotká tolik lidí. Shora je skrze průsek vidět na německé velvyslanectví. Tenhle mimořádně prudký svah ale ještě včera ani dnes nikdo nesjel - a ani já se na to nechystám.

Místo toho sjedu po cestě, která se klikatí od strany ke straně. Jsem u nemocnice Pod Petřínem a instagramová vyjížďka je u konce. Ještě kousek se dá jet po chodníku, ale pak už je už cesta posypaná a posolená a lyže začínají skřípat. Vracím se přes zasněžený Jánský vršek domů a při  cestě doufám, že si zasněženou vyjížďku na Petřín a do vzpomínek v příštím týdnu ještě zopakuji. Po návratu se ovšem ze zpráv dozvídám, že městská policie bobování i lyžování na pražském Petříně právě zakázala.