Jak se pozná, že americké volby dopadly dobře

Výsledek úterních amerických voleb s největší pravděpodobností nebudeme znát ještě dlouho. Jistě, překvapení nelze nikdy úplně vyloučit - a pokud by některý z obou kandidátů získal již během prvních hodin po uzavření místností tak jednoznačný náskok, že by ztratilo smysl dopočítávání korespondenčních hlasů, mohly by Spojené státy znát svého příštího prezidenta ve standardním čase, tedy zhruba ve středu ráno středoevropského času.

Tomu ale nic nenasvědčuje. Američané hlasují korespondenčně v rekordním množství a sečítání takto odevzdaných hlasů bude nejspíš trvat ještě několik dní. Nebo také týdnů, anebo ještě déle - v případě, že se roztočí soudní kolo žalob a odvolání. Pak se může stát, že budou stovky tisíc hlasů ležet pod zámkem a čekat na konečný výrok soudů.

Jistý časový rámec ale přece jen existuje. Ústava (konkrétně její 12. dodatek) praví, že 6. ledna se musí sejít obě komory Kongresu, aby sečetly hlasy volitelů nominovaných z jednotlivých států. K zasedání dojde bez ohledu na to, jestli jsou již všechny hlasy sečteny - a otázkou bude, zda již některý kandidát bude disponovat 270 voliteli nutnými k celkovému vítězství.

Pokud ne, je lidovému hlasování a jeho přepočtu na zastupitele ve sboru volitelů konec a ke slovu nastupují kongresmani: Sněmovna reprezentantů se v takovém případě změní na volební shromáždění a sama prezidenta zvolí. Postup je ale specifický: každý stát má pouze jeden hlas podle toho, která strana, zda demokraté nebo republikáni, mají v jeho delegaci převahu. V běžném hlasování tak dnes dolní komoře dominují demokraté, ale po její proměně ve volební shromáždění to tak nebude.

V případě, že by se ani touto cestou nepodařilo prezidenta zvolit do 20. ledna 2021, kdy podle ústavy vyprší Donaldu Trumpovi prezidentský mandát, přechází výkon jeho funkce dočasně předsedu či předsedkyni Sněmovny reprezentantů, kterou je v tuto chvíli kalifornská demokratka Nancy Pelosi. Jak by se k takovému předání moci stavěl sám Donald Trump, je otázkou spekulací a bujné fantazie politologů, komentátorů i čtenářů.

Volby samotné probíhají v atmosféře, kterou si nespojujeme s rozvinutými demokraciemi, kde je hlasování a předání moci ritualizovanou samozřejmostí. Média hlásí, že obchody v důležitých městech zavírají a spouští železné rolety, do oken v přízemí se jako ochrana před destrukcí objevují desky z dřevotřísky. Prezident Donald Trump prohlásil na jednom z posledních mítinků, že prodlužované sčítání hlasů „může být fyzicky nebezpečné“. V posledních dnech se už objevovaly ojedinělé incidenty - nejznámějším bylo zřejmě obklíčení volebního autobusu demokratů kolonou pick-upů řízených stoupenci stávajícího prezidenta včetně pokusu o vytlačení demokratů ze silnice. K události došlo v Texasu, musela při ní asistovat policie a následný mítink byl z bezpečnostních důvodů zrušen.

Amerika je dnes rozpolcená a rozhněvaná země: 73 procent Američanů souhlasí s tvrzením, že se republikáni a demokraté nedokáží shodnout ani na základních faktech. 40 procent republikánů tvrdí, že volby nebudou férové, a polovina demokratů se obává, že Donald Trump v případě porážky nebude ochoten poklidně předat úřad svému následníkovi. V pozoruhodném průzkumu provedeném sociology z univerzit v Louisianě a Marylandu se ukazuje, že rozpory mezi základními americkými tábory jsou propastné: 69 procent  republikánů a 64 procent demokratů je přesvědčeno, že opačná strana představuje hrozbu Spojeným státům.

O moc optimističtější nejsou ani další čísla: 52 procent republikánů a 49 procent demokratů se domnívá, že opačná strana nemá jen horší politický názor, ale že je přímo ztělesněním zla. 28 procent republikánů a 26 procent demokratů souhlasilo dokonce s bizarní větou, že „pokud by se opačná strana chovala špatně, je s ní zapotřebí zacházet jako se zvířaty“. Zdánlivě absurdní formulace dává větší smysl, když si uvědomíme, že typickým průvodním jevem konfliktů je právě dehumanizace nepřítele, tedy snaha popsat ho jako někoho, kdo ani není člověkem. Téměř každý pátý stoupenec demokratů i republikánů ostatně připouští, že pokud by ve volbách zvítězila opačná strana, ospravedlňuje tato skutečnost použití násilí.

Co Amerika v takové situaci potřebuje, je poměrně jasné. Toto nejsou programové volby o výši daní, systému zdravotního pojištění ani přistěhovalecké politice, jakkoliv jsou tyto věci pro Američany zásadní. Nejsou to ani volby o detailech zahraniční politiky - to ostatně nejsou prakticky nikdy. Amerika nemůže donekonečna prohlubovat své vnitřní rozpory a vzájemnou nevraživost. Hádka musí někdy skončit a letošní volby jsou takovou příležitostí.

Nejhorší možným výsledkem je varianta, kdy ve volbách zvítězí díky specifickému rozložení hlasů a volebnímu systému již podruhé kandidát, pro nějž hlasuje menšina Američanů, přičemž po soudních zásazích zůstanou nespočítány stohy hlasů, jež by mohly teoreticky výsledek změnit. Právníci se mohou ohánět složitými konstrukcemi, ale principem demokracie je otevřená možnost svobodných obyvatel být vyslyšen a mít svůj hlas. Co nejúplnější součet všech odevzdaných hlasů bez umělých obstrukcí bude prvním signálem, že volby dopadly dobře.

Tím druhým by pak bylo, kdyby zvítězil kandidát, který nabízí hledání konsensu, zmírnění emocí a zklidnění situace. Čtenář asi tuší, že v tuto chvíli nepopisujeme Donalda Trumpa.