Napěchovaný Nejvyšší soud a volné ruce pro Bidena. Demokraté bojují i o Senát

Úterní americké volby by se snadno daly zredukovat na souboj Biden versus Trump. Obhajující prezident má neuvěřitelný talent stáhnout na sebe veškerou pozornost - a možnost, že na poslední chvíli zvrátí na svoji stranu štěstí (i průzkumy) je stále reálná. V souboji o to, kdo povede Spojené státy, přitom podle mnoha názorů nejde o málo. Jak v aktuálním Respektu píše David Frum, hraje se tu přímo o podobu demokratického způsobu vládnutí. „Země čelí úpadku demokracie, vlastně útoku vedenému z nejvyšších politických pater proti možnosti obyčejných lidí udržet si vliv na chod vlády,“ varuje bývalý poradce prezidenta Bushe mladšího.

Přesto by však bylo chybou soustředit se jen na souboj o křeslo v Bílém domě. Na pozadí mediálně nejsledovanějších prezidentských voleb na světě totiž Američané rozhodují o řadě dalších věcí: obmění se třetina Senátu, horní komory Kongresu, voliči znovu vyberou osazenstvo celé Sněmovny reprezentantů - a volí se i do parlamentů jednotlivých států. A právě tyto volby výrazně ovlivní, co všechno bude moci příští prezident reálně udělat – ať už jím bude kdokoliv.

Když začneme od konce: volby do zákonodárných sborů v jednotlivých státech jsou letos o to zajímavější, že noví poslanci budou rozhodovat o překreslení volebních okrsků. K tomu ve Spojených státech dochází každých deset let po tzv. censu neboli sčítání obyvatel. Na jeho základě se pak překreslí okrsky tak, aby ideálně víc odpovídaly měnícímu se rozložení populace. Z americké historie i nedávné minulosti ale známe případy, kdy se okrsky spíš kreslily tak, aby víc seděly vítězné straně. Ve hře tak může být i budoucí podoba těchto celků, ze kterých se volí poslanci do Sněmovny reprezentantů. Ta složení obměňuje každé dva roky a podle průzkumů si v ní demokraté udrží současnou převahu.

V případě Senátu ale sledujeme úplně jiný příběh. O budoucí sloužení horní komory se vede ostrá bitva a demokraté doufají, že po pěti letech v ní opět získají kontrolu. Právě v Senátu totiž dost možná leží klíč k podobě budoucího prezidentování, ať už Trumpova nebo Bidenova. Jak jsme viděli v posledních letech, horní komora může díky specifickým pravomocem výrazně podpořit, nebo naopak blokovat agendu prezidenta. Stačí se podívat na dosazování federálních soudců. Prezident sice jmenuje jednotlivé osobnosti, ale Senát jeho nominaci musí schválit. A tak republikány ovládaný Senát v roce 2015 odmítl byť vůbec projednat Obamova nominanta na Nejvyšší soud, a naopak letos v rekordně rychlém čase protlačil Amy Coney Barrett, kterou vybral Trump.

Republikáni momentálně v Senátu drží těsnou převahu 53:47. Vzhledem k tomu, že americký viceprezident oficiálně horní komoře předsedá a smí také hlasovat, potřebovali by demokraté tři křesla navíc v případě výhry dua Biden-Harris - a čtyři, pokud by dál pokračoval tandem  Trump a Pence. A předvolební průzkumy naznačují, že takový scénář zdaleka není vyloučený. Podle modelu analytického webu FiveThirtyEight mají demokraté 75procentní šanci, že poměr sil obrátí.

Vyrovnané jsou souboje i v tradičně republikánských státech jako např. Arizoně, kde se může demokratický kandidát, bývalý astronaut Mark Kelly, stát teprve druhým demokratickým senátorem za posledních 25 let. V úzkých jsou i některé známé tváře republikánů, jako je třeba Susan Collins z Maine, která si dlouho pěstovala image umírněné centristky a v Senátu sedí přes dvacet let. Ve spíše demokratům nakloněném státě jí však uškodilo, když před dvěma lety podpořila do Nejvyššího soudu Bretta Kavanaugha.

Letošní senátní volby zároveň patří mezi ty téměř nejdražší v historii. Hned několik kandidátů na kampaň vynaložilo rekordní množství peněz a celkem osm soubojů se dostalo do první desítky nejdražších duelů v historii - například v Severní Karolíně se utratilo 227 milionů dolarů. V drtivé většině mají přitom demokratičtí kandidáti finanční převahu nad republikánskými soupeři, což jen odráží širší trend mobilizace demokratických voličů kvůli Trumpovi. Pro vlnu naštvaných demokratů pouštějících žilou svým kontům se dokonce vžil nový termín - fundraging.

Masivní tok financí naznačuje, že si obě strany jsou vědomy role, kterou Senát v zpolarizované americké politice hraje. Republikáni v posledních čtyřech letech Donalda Trumpa podrželi víceméně ve všem včetně situace, kdy jej Sněmovna jako teprve třetího prezidenta v historii zažalovala pro porušení ústavy a schválila tzv. impeachment. Pokud by Trump prezidentský úřad obhájil, ale demokraté získali Senát, nepochybně by měli ambici prezidenta kontrolovat a omezovat víc, než činili republikáni.

Kontrola Senátu by tak výrazně ovlivnila i případné Bidenovo prezidentství. Pokud by se demokratům podařila tzv. trifekta, tedy zisk Bílého domu i obou komor Kongresu, lze očekávat, že by se Bidenovi mohlo podařit prosadit i ambicióznější části programu. A ve hře jsou i poměrně radikální kroky směrem k proměně amerického politického systému. V reakci na uspěchaný nominační proces Amy Coney Barrett se skloňuje tzv. napěchování Nejvyššího soudu, tedy situace, kdy by demokraté mohli rozšířit počet soudců a zvrátit tak poměr sil.

Hovoří se také o změně pravidel fungování Senátu a zejména zrušení filibustru - obstarožního pravidla umožňujícího menšině senátorů zablokovat projednávání zákonů. Právě filibustr je jedním z důvodů, proč Senát v posledních letech stále víc upadá do paralýzy. Biden v Senátu strávil více než tři dekády a vždy se považoval za hrdého institucionalistu a zastánce norem a tradic spojených s horní komorou – nicméně tentokrát si nechal dveře otevřené a definitivně nevyloučil ani jeden z těchto scénářů. I to ukazuje, jak rozbouřená je dnes americká politika.