Gruntorád: Snad se vláda chytne za nos

Ještě jsem nic nejedl. Věta vyřčená poslední listopadovou neděli o půl desáté ráno před Úřadem vlády by mohla za normálních okolností vyvolat představu pilného, prací zavaleného úředníka, který se po noční šichtě v kanceláři vydává domů a těší se na sváteční snídani. Ale muž, který větu pronesl, není úředník: vyklízí na chodníku před premiérovým sídlem zelený horolezecký stan a věci z něj strká do velké modré tašky. „Těším se na slepičí vývar, který mi dnes uvaří manželka,“ dodává. Potom se otočí k druhému stanu, rozepne vchod a říká: „Jirko, je tu Česká televize, chtějí s tebou mluvit.“ Zevnitř se ozve rozespalý podrážděný hlas, z něhož lze vyčíst, že spáč nemá o žádný rozhovor zájem. Kameraman a reportér, kteří u stanů stojí už od rozednění, pokrčí rameny a čekají dál. Muž s modrou taškou odchází do budovy, v níž pravidelně zasedá česká vláda: se svolením ostrahy se jde umýt a provést ranní toaletu. Na pusté ulici u stanů tak zůstávají tři novináři a samopalem ozbrojený policista, který Strakovu akademii hlídá. Občas projede kolem auto, některá při míjení tábořiště troubí.

Pro náhodné kolemjdoucí zahraniční turisty může scéna bez kontextu vypadat jako vystřižená ze surrealistického filmu. Konzumenti domácích zpráv ale vědí, že jde o závěrečný obraz z místa, kde se v posledních devíti dnech odehrávalo drama. Před stany vedly vzrušené diskuse o morálce a politice desítky důstojně šedovlasých mužů a žen, vesměs předlistopadových disidentů a signatářů Charty 77, zatímco jejich vyslanci v budově opodál vyjednávali s představiteli státu; česká vláda v rekordním čase slíbila nápravu svého liknavého přístupu ve věci skandálně nízkých penzí pro některé politické exulanty a taky – ve zdánlivém protikladu – odvolala své jedenáct měsíců staré „morálně laděné“ usnesení, že právě těchto lidí si velmi váží a k hodnotám jejich někdejšího boje za lidská práva se hlásí.

Většina čtenářů už ví, že píšeme o protestní hladovce bývalého politického vězně Jiřího Gruntoráda a jeho disidentského kolegy Johna Boka za vyrovnání zmíněných důchodů, a zná její výsledek. Málokdo ale v tento okamžik ví, jaký vliv bude mít oněch devět dnů – od 17. listopadu, kdy Jiří Gruntorád svou hladovku zahájil, až do závěrečného stržení stanů popsaného výše – na budoucí chování vlády. Možná opravdu nepřehlédnutelný.

Byrokrat Marian Jurečka

Vraťme se z neděle o dva dny zpět v čase. Je pátek, za chvíli se začne stmívat. Debatéři se před chvílí rozešli, před stany zůstávám sám s Jiřím Gruntorádem a Johnem Bokem a popíjíme horký čaj z darované termosky – těch je vedle stanu už naskládáno zhruba třicet. Po chvíli přichází spisovatel Petr Placák, jeden z iniciátorů dopisu premiéru Fialovi z počátku týdne, který podepsala zhruba dvacítka někdejších disidentů. Žádá mě, abych na chvíli odešel, že chce s hladovkáři projednat něco o samotě; po návratu se dozvídám, že testoval ochotu obou mužů přistoupit na dohodu s vládou a ukončit hladovku. Obsah dohody v tuto chvíli ještě není veřejně znám a lidé kolem Placáka na něm finišují, aby ho mohl kabinet Petra Fialy schválit během svého jednání na dálku, naplánovaného na sobotní dopoledne. To ovšem většina lidí, kteří chodí hladovkáře povzbudit k vládní budově, ještě netuší. Nicméně zapadá to do debat o smyslu této hladovky a jejích požadavků, které se tu vedou už několik dní.

Totiž, do úterý 21. listopadu nebyly o smyslu Gruntorádova hladovění prakticky žádné pochyby: chtít po vládě zvýšení směšně nízkých důchodů zhruba dvacítky disidentů (viz rámeček Od loňského srpna) byl naprosto srozumitelný požadavek. Stejně tak byl srozumitelný požadavek odchodu ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky, který v září – navzdory opačnému doporučení svých úředníků – odmítl využít své pravomoci a zvýšit čtyřtisícový důchod pro komunisty vězněného písničkáře a člena kolektivu mluvčích Charty 77 Karla Soukupa, kterého StB šikanou a trápením vyhnala do exilu. „Ministr Jurečka se zachoval arogantně, velmi neslušně. Tato vláda se přihlásila na počátku roku k odkazu Charty 77 a ministrův byrokratický přístup absolutně postrádal mravnost Charty a pochopení lidského osudu,“ vysvětloval požadavek na Jurečkův vládní konec v úterý Gruntorád. A z nároku na odchod Jurečky neslevil, ani když vláda bleskově slíbila vyřešit nejen případ Soukupa, ale všech podobně byrokraticky postižených disidentů. To příznivce hladovky rozdělilo