Sebevědomý Prymula má to nejtěžší před sebou

Když letos v květnu přešel Roman Prymula z ministerstva zdravotnictví na Úřad vlády k Andreji Babišovi, moc o něm nebylo slyšet. Premiér začal mluvit o tom, že boj s koronavirem vláda vyhrála, odjel na zahraniční dovolenou k moři - a Prymula, který byl nejviditelnější a v médiích rozhodně nejcitovanější tváří první vlny pandemie, vystupoval velmi sporadicky. Před některými známými prý v té době mluvil o tom, že Babiš se plete a že podzim bude hodně krušný, ale navenek s Babišem nijak nepolemizoval.

To se změnilo, když Babišovi kývnul po delším přemlouvání na post ministra zdravotnictví. A v téhle nové roli si zatím až na pár komunikačních kiksů vede poměrně dobře. Na rozdíl od Babiše nelže a nevymýšlí si nadhodnocená čísla testovaných ani nelakuje realitu na růžovo, když říká, že situace je vážná. Byl to on, kdo přišel ve vládě s myšlenkou vyhlášení nouzového stavu a promluvil o něm týden před volbami, do čehož se premiéroví evidentně nechtělo, protože ještě donedávna voličům tvrdil, že má vše pod kontrolou.

Prymula má na rozdíl od svého předchůdce Adama Vojtěcha výhodu ve vyšším věku, na Babišovi nebyl dlouhodobě existenčně závislý, má za sebou kariéru ředitele velké nemocnice a v oboru epidemiologie je respektovaným odborníkem. I proto se na lidi kolem sebe dívá s jistou dávkou profesorské přehlíživosti a je přesvědčený o svých kvalitách – ale to vše zároveň mu umožňuje Babišovi sebevědoměji oponovat.

Jinými slovy, Prymula hraje hodně na sebe, ale nepochybně se snaží epidemii zkrotit a uspět, o čemž svědčí zatím poslední navržená opatření, která ve středu představoval v Poslanecké sněmovně: od zavedení maximálního stropu deseti lidí ve vnitřních prostorách při volnočasových aktivitách a dvaceti ve venkovních prostorách přes dočasný zákaz diváků na sportovních utkáních až po zavedení distanční výuky na středních školách v regionech, které jsou označeny červenou či oranžovou barvou, tedy jsou rizikové.

I nad novým ministrem zdravotnictví se samozřejmě vznášejí otazníky. Veřejnost zatím nemá k dispozici přesvědčivá data, podle nichž se Prymula a následně vláda rozhoduje o tom, co a jak omezí. Je vše skutečně dobře podložené, nebo tu funguje spíš Prymulův instinkt? A co když se ukáže, že byl mylný? Odborníci také upozorňují, že ministr by měl víc zdůrazňovat udržování vzdálenosti dvou metrů mezi lidmi, protože to snižuje riziko šíření nákazy. Z některých jeho vyjádření se navíc může zdát, že do dvou, maximálně čtyř týdnů bude současný nárůst nakažených zabrzděn. Ani to ale není jisté, což by v lidech by mohlo vyvolat přehnaný optimismus, a snížit tak jejich ochotu restrikce dodržovat.

Roman Prymula se chce určitě zapsat do historie, ale ty nejtěžší chvíle má zřejmě teprve před sebou - a my s ním. Bude potřeba po dalších mnoho týdnů a měsíců lidem trpělivě vysvětlovat, že virus hned tak nezmizí, že tu bude s námi. A zároveň přicházet s chytrými řešeními, jak to udělat, aby měla nemoc co nejméně obětí a zároveň nezkolabovala ekonomika. Kdyby se mu to povedlo, pak by si nepochybně zasloužil státní vyznamenání, které mu chce prezident Miloš Zeman dát poněkud předčasně už teď. (Pro férovost: sám Prymula ho nechtěl přijmout v situaci, kdy umírají lidé.)