Co když Rusko vyhraje?

Existují lidská počínání, při nichž mohou vyhrát obě strany. Válka mezi ně nepatří. Buď vyhraje Ukrajina, nebo Rusko. Dmytro Kuleba, bývalý ukrajinský ministr zahraničí, to řekl přímo: Pokud válka nezmění svůj současný směr, „prohrajeme ji“.

Aby bylo jasno, tomu se pořád dá vyhnout. Představme si třeba, že ty čtyři pětiny ukrajinského území, které má nyní pod kontrolou Kyjev, získají od Západu vojenské záruky dost silné na to, aby odradily Rusko od pokusů o další postup. Spolu s tím do země poputují mohutné investice do ekonomického obnovení a podaří se přimět Ukrajince v zahraničí, aby se vrátili a znovu vybudovali svou zemi. To všechno připraví půdu pro stabilní proevropskou politiku a nutné reformy. Za pět let země vstoupí do Evropské unie a pak, až nastoupí jiná americká vláda, začne proces přistoupení k NATO. Většina dnešní Ukrajiny se promění v suverénní, nezávislý a svobodný stát pevně vrostlý do Západu.

Ztráta ohromného území, utrpení přinejmenším 3,5 milionu Ukrajinců žijících pod ruskou okupací a všichni mrtví, zmrzačení a traumatizovaní, to by byla obrovská cena. Nebylo by to naprosté vítězství, v jaké Ukrajinci doufali a jaké si zaslouží. Ale pořád by to bylo vítězství. A ruská porážka. Většina Ukrajinců by to tak mohla vidět. V jednom z průzkumů Kyjevského mezinárodního institutu pro sociologii se respondentů ptají, jestli by byli ochotní přijmout ztrátu území výměnou za členství v EU a NATO pro zbytek země. Během posledního půl roku počet těch, kteří by to akceptovali, vyskočil ze 47 na 64 procent.