Co nejvíc žánrů a nástrojů 

Onen krátký, dětsky znějící motiv na flétnu podmalovaný zlověstným rytmem ze seriálu Hra na oliheň se stal jedním z nejslavnějších kusů televizní hudby posledních let. A s ním i jeho autor. Korejský skladatel Čong Če-il stojí za hudbou pro oscarový hit Parazit, proslulost a posluchačský zájem mu nicméně přinesl především právě soundtrack pro netflixovskou Hru na oliheň, jejíž první série pokořila hned několik světových streamovacích rekordů a ta druhá měla premiéru o Vánocích.

V brutálním podobenství o současném kapitalismu, které je přetaveno do krvavé reality show, v níž jsou neúspěšní účastníci jeden po druhém zabíjeni, má hudba jednu z důležitých rolí. Ve chvílích, kdy se schyluje k nejvyhrocenějším situacím, kdy jde o život, zní nevinné a infantilní popěvky. Tam, kde účastníci pomýšlejí na vzpouru, se naopak přidávají tvrdé kytary a hudba vytváří až westernovou atmosféru.

Čong Če-il, který patří v Jižní Koreji k těm největším hudebním jménům, nezná žánrové hranice a sám o svém vkusu mluví jako o „beztřídním“. Inspirací je mu Mozart, Händel nebo Bach stejně jako Metallica či Björk. Nemá zábrany zacházet tu s hudbou pseudobarokní a jindy sáhnout po inspiraci do korejské historie, imitovat náladu alpských lidovek anebo jen usednout ke klavíru jako při nahrávání autorského alba Listen. To celé má základ v nadžánrovém přístupu, který charakterizuje korejskou popkulturu současnosti.