Příručky z Bruselu. Klíč ke zproštění viny Andreje Babiše

Nepravomocný zprošťující rozsudek nad Andrejem Babišem a Janou Nagyovou v případu Čapí hnízdo vynesený v pondělí senátem Městského soudu v Praze vyvolal u laiků docela velké podivení. Jak je možné, že příběh, který na první pohled vypadá jako jasná „účelovka“ s cílem získat evropskou (v tomto případě padesátimilionovou) dotaci a na druhý pohled jako úmyslný podvod, nepovažoval soud vedeným Janem Šottem za trestný čin?

Obžaloba to shrnula. Farma Čapí hnízdo byla jako malý podnik vyvedena z Agrofertu na Babišovy rodinné blízké, pak požádala o dotaci, dostala rovněž čtyřsetmilionový úvěr ručený Agrofertem a na chod i splácení úvěru inkasovala reklamní peníze z Agrofertu, který si pak podniky impéria odečetly z daní. Pak byla farma vrácena do Agrofertu - když uplynulo povinných pět let vymezených zákonem, kdy musela být kvůli inkasované dotaci samostatná.

U soudu bylo prokázáno, že se příbuzní Andreje Babiše na chodu a rekonstrukci sídla ani nakládání s dotací nijak nepodíleli. O všem rozhodoval Babiš, jediný majitel Agrofertu, který na dotaci sám o sobě neměl nárok. Jak tvrdila obžaloba, nárok na dotaci neměla ani Farma Čapí hnízdo, protože Jana Nagyová, která o ni požádala v žádosti, zapřela personální propojení farmy s Agrofertem. Andrej Babiš jí k podvodu pomohl, protože zařídil vyvedení Čapího hnízda z Agrofertu, převedení akcií na svou rodinu a přede všemi - kromě Nagyové - zamlčel personální propojení. Padesát milionů dotace pak dostal.

Celá konstrukce žaloby ovšem padla – jak argumentoval soudce Šott – před zásadním faktem. Farma Čapí hnízdo měla nárok na dotaci i s oním personálním propojením. Soudce odkázal na příručky Evropské unie, které velmi komplikovaně popisují, co je to malá firma nebo střední firma a kdy má a nemá nárok na dotaci. Dotaci může dostat i malá firma propojená s velkými, v našem případu s Agrofertem, pokud nepodniká na stejném trhu jako jiné firmy holdingu. A Čapí hnízdo coby místo pro kongresovou turistiku, s malou zoologickou zahradou a hotelem, žádnou podobnou konkurenci ve firmách Agrofertu nemělo.

Logika tohoto evropského předpisu je právně velmi krkolomná a nedá se jednoduše vysvětlit, ale podle soudce Šotta platí - a jak řekl na tiskovce po procesu, byla pro zproštění klíčová. Takže konspirativní vyvádění farmy z Agrofertu nemohlo být trestným činem, jak říká rozsudek. Žaloba sice argumentovala dvěma možnými konkurenčními podniky ze stejného trhu ve vlastnictví Agrofertu, ale soudce je na základě posudku znalců – předložených obhajobou – jako podnikající na stejném trhu neuznal.

Další argumenty soudce Šotta ke zproštění obžaloby nebyly už tak pádné. Třeba k tomu, aby mohla být Jana Nagyová odsouzena za podvod, je nutné prokázat úmysl. Žaloba ho dovozovala řadou indicií, které dávaly logiku, protože právě ona prosazovala v Agrofertu myšlenku „vytváření malých samostatných podniků a nárokem na dotaci“, byla u vzniku Farmy Čapí hnízdo a bylo možné se domnívat, že se na tom dohodla s šéfem Babišem – protože on rozhodoval o všem. Ale žaloba neměla podle soudu žádný přímý důkaz, že by se Nagyová úmyslně podílela na formálním vyvedení firmy z Agrofertu, aby pak mohla podvodně požádat o dotaci.

Podle soudce Šotta byl klíčovým svědkem, který úmysl Nagyové vyvracel, stavební technik Jan Bareš, jenž dohlížel na rekonstrukci Čapího hnízda. Vypověděl, že podle jeho informací se v Agrofertu nejdříve mluvilo o vyčlenění farmy - a teprve když byla samostatná, začalo se uvažovat o žádosti o dotaci. Podle soudce tohle svědectví o časové spojitosti vyloučilo podvodný úmysl. Stejně tak jako tvrzení Jana Bareše, že mu Andrej Babiš říkal, že jeho žena Monika chce na farmě navrhovat interiéry pokojů – což měl být důkaz, že Farma vznikla jako rodinný podnik, nikoli podvodný subjekt kvůli dotaci.

Některá sporná svědectví soudce Šott příliš nevysvětlil. Proč byl zapsán jako akcionář Andrej Babiš mladší, aniž o tom věděl, a kdo zfalšoval jeho podpis na zakládajících dokumentech farmy? A proč? Z falšování podpisu podezříval písmoznalec Babiše staršího – ale ten odmítl předat písmoznalci své podpisy z doby, kdy byla farma vyvedena z Agrofertu, a tak se možné falšování listin nedá prokázat.

Soudce konstatoval, že obžalovaní vypovídali nekonzistentně. Jinými slovy si odporovali. Ještě než byl Andrej Babiš obviněn, tajil, kdo firmu vlastní, prý nějací právníci, které pořádně nezná a kterým půjčil peníze. Pak přiznal, že ji vlastní jeho rodina, odmítal před soudem vypovídat o vzniku farmy a o tom, jak o všem rozhodoval při rekonstrukci. Ale jako obžalovaný má na to právo.

U soudu se neřešil ani fakt, že se Čapí hnízdo vrátilo do náruče Agrofertu pár týdnů potom, co uplynula ona pětiletá lhůta samostatnosti. Neřešilo se ani svědectví zmíněného Jana Bareše, že firma dostala dotaci, aniž figurovala na trhu minimálně dva roky, jak vyžaduje zákon. Farma místo toho vykazovala jediný zisk (nutný k pořízení dotace) - a to byla reklama zadaná firmami Agrofertu celkem za skoro tři sta milionů korun.

Soudce Šott reagoval i na opakované tvrzení Andreje Babiše, že jde od začátku o trestní řízení na politickou objednávku „polistopadového kartelu“. Konstatoval, že na něj a jeho senát nikdo žádný nátlak nevyvíjel. Andrej Babiš hned po vynesení rozsudku otočil: najednou nešlo o politický proces, ale nezávislou justici a právní stát, jehož existenci kvůli svému stíhání dlouhé roky zpochybňoval.

Na sociálních sítích se hned po vynesení rozsudku rozjela debata, zda nepochybili policisté a státní zástupci, kteří případ před soud přivedli. Odpověď je jednoduchá. Policii, ale především „vládcům“ vyšetřování, tedy státním zástupcům, zákon ukládá přivést případ relevantního podezření ze spáchání trestného činu před soud, i když mají pochybnosti o tom, jestli se trestný čin stal (samozřejmě pokud ony pochybnosti nejsou zásadní). To v případu Čapí hnízdo udělali. Soudy zase mají v případě pochybností o vině obžalovaných povinnost zproštění viny. To zase udělal senát soudce Jana Šotta.

Žalobce Jaroslav Šaroch si vzal lhůtu na rozmyšlenou, zda podá odvolání. Podle právníků se dá čekat, že to udělá. Případ je velmi komplikovaný - stejně jako evropské právo, které určuje, co je to malý podnik a kdy má právo na dotaci. Zdůvodnění rozsudku je velmi profesionální, ale Šaroch jako reprezentant veřejné žaloby, tedy právní ochrany občanů před zločinem, nemůže teď, po pěti letech vyšetřování a trestního líčení, mávnout rukou a říct „aha, soudce mě přesvědčil“.