Přínos EET je záhada aneb Co Babiš vlastně vyhrál  

Ve sněmovních kuloárech byla ve středu odpoledne docela temná nálada. Pár hodin poté, co poslanci schválili zákon o Elektronické evidenci tržeb (EET), visí ve vzduchu podrážděnost. Miroslav Kalousek si obléká kabát a na otázku jak se po všech svých slovech vyřčených na téma EET cítí, odpovídá nevybíravými a necitovatelnými slovy. Kdo a co prohrál, ale rozhodne především čas.

Na první pohled je zavedení EET férovým krokem, který dá stejná pravidla všem živnostníkům. Podle politiků koalice přinese do státní pokladny ročně osmnáct miliard korun na daních a zákazníci budou vědět, že jim služby poskytují poctiví obchodníci či řemeslníci. Ale tak jednoduché to není.

Za prvé, jedna zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu z předloňského roku říká, že daňové úniky v Česku představují ročně asi sto miliard korun. Živnostníci, na něž se vztahuje EET, mají na této sumě podle NKÚ na kontě podíl jen sedm procent, tedy sedm miliard korun. Zbytek je na velkých firmách, jejich daňových kouzlech a sídlech v zahraničí a daňových rájích. Za druhé, v Chorvatsku, kde EET zavedli před několika lety, se sice zvýšily odvody od jednotlivých živnostníků, ale docela dost jich po zavedení EET zkrachovalo (zřejmě až čtyřicet procent). Výběr daní se tak obecně nezvýšil, a naopak se zvýšily sociální výdaje.

Pan Patizon to vidí ještě jinak. Jeho dlouholetý přítel Aleš H. vlastní dlouhá léta malé knihkupectví s kavárnou na malém městě. Vydělá pár tisíc korun měsíčně (živitelem rodiny je jeho žena lékařka). Do malého města vnesl jakési kulturní minicentrum a pořádá v něm besedy, čtení a podobně. Je to bohém starého ražení a téměř nepoužívá počítač, účty odevzdává své účetní na papírech a nemíní to měnit. Takže to vidí tak, že skončí. Z principu. Město přijde o kus kultury, která tam vydržela od roku 1992.

Jiný přítel pana Patizona má v jiném malém městě hospodu. Na sídlišti, na němž bydlí poměrně dost chudých lidí. Hospoda si moc nevydělá, ale dost na to, aby se manželé uživili. Hlavně proto, že dostali povolení prodávat v hospodě své vlastní víno, a při tom se dá samozřejmě trochu šidit na daních. Což zřejmě skončí a manželům je jasné, že zavírají. Do důchodu mají oba pět let a v okolí zřejmě neseženou zaměstnání. Berou to dobře, prostě riziko podnikání… ale je otázka, jak dlouho jim ta dobrá nálada vystačí.

Pan Patizon má k zákonům velký respekt a prosazuje, aby je dodržovali i ostatní. Zároveň si myslí, že svět je i o jiných věcech, než o dokonalém vybírání daní. Myslí si, že statisíce živnostníků, kterých se zákon dotkne, představují jistou společenskou skupinu, která je zákonem předem taxována jako nedůvěryhodná, což ve většině případů není pravda. Jen se prostě ve světě plném daňových úniků chovají jinak než velké firmy se sídly v daňových rájích. Třeba Agrofert Andreje Babiše patří mezi pět největších českých firem – obratem. Ale v placení daní se velikostí nedostane do první dvacítky.

Pak jsou tu vietnamští obchodníci a stánkaři. Zákon je namířen dost proti nim (což řadu obchodníků těší). Je velká otázka, co se s nimi stane. Najdou nějakou jinou cestu, jak se udržet? Do české kultury už tak vrostli, že by bylo škoda o ně přijít.

Kdo co na zavedení EET vyhraje, je tedy velká záhada. Ještě větší záhada je, proč to nelze udělat tak, aby platily daně i velké podniky. Tak, jak mají. Ale to je na dlouhé povídání.