Premiér pod tlakem Skopečka a Stanjury? I kdyby, no a co?

1. Premiér je buď trochu zbabělec, nebo se rozhoduje zbrkle. Nápad s výměnou ministra Ivana Bartoše je legitimní a politicky pochopitelný. Digitální stavební řízení není ani po třech měsících ve stavu, který by měl vládu uspokojovat, a Bartoš podle všeho nedokáže Fialovi sdělit, kdy se tak stane. De facto tedy nefunguje klíčová součást státní správy a vláda neví, kdy fungovat bude. To je pozice, ve které se žádný premiér nechce a nesmí nadlouho ocitnout. Na druhou stranu Fiala měl dost času si celou věc promyslet a jednat tak, aby výměna „viníka“ nepřinesla náznaky krize. V prvé řadě měl své rozhodnutí oznámit v úterý ráno Bartošovi do očí. A pokud v úterý ráno ještě s odvoláním nepočítal, pak nám dluží vysvětlení, proč se pro něj rozhodl během pouhých pár hodin. Žádné nové zásadní informace totiž pravděpodobně nedostal a ukvapené odvolání úřadujícího předsedy koaliční strany ve velmi turbulentní době pak vypadá jen jako projev nezodpovědnosti.

2. Kuba má pravdu, Piráti se chovají jako děti. Úterní pirátská tiskovka byla přehlídkou hysterie, která se pramálo hodí do dnešní doby. V roce 2017 mohla vypadat pirátská strategie „Pusťte nás na ně“ přirozeně, protože byla spojená s příchodem do vysoké politiky a mladickým rozčilením. Ovšem dnes jsme my a hlavně Piráti jinde. Vidět najednou za každým stromem „nafialovo přebarvené“ kmotry a říkat, že Fiala se chová jako diktátor (což prohlásil plzeňský hejtman Rudolf Špoták) poté, co Bartošova strana seděla s tímhle „diktátorem“ bez problémů tři roky ve vládě, je jen signálem, že se na Piráty nedá při správě Česka ve složité době spolehnout. Fialův vnitrostranický oponent Martin Kuba to ohodnotil jako dětské chování a coby metafora to sedí.