Naivní, nebo drzé stamiliony? Bývalý náměstek rozvědky stojí před soudem

„Musím vás opravit, ty peníze jsem v igelitce neodnesl, to by tedy opravdu nešlo,“ reagoval bývalý náměstek civilní rozvědky ÚZSI Zdeněk Blahut na titulek Stamiliony v igelitce na webové stránce Respektu. Seděli jsme v pražské Grand Café Orient krátce poté, co Respekt před čtyřmi lety přinesl jako první informace o možné defraudaci stovek milionů korun v ÚZSI. Zdeněk Blahut, který byl tehdy z defraudace podezřelý, se mi snažil vysvětlit, že tolik peněz by se do igelitky nevešlo, že k převozu peněz použil auto a speciální vaky. Igelitka v titulku byla samozřejmě nadsázka.

Dnes stojí Blahut před soudem a veřejně čtená obžaloba potvrdila, co psal Respekt už před čtyřmi lety. Náměstek Blahut měl domluvit se svými protějšky z Egypta dodávku šesti odposlechových systémů Agáta. Jak se ukázalo později, do Egypta žádné odposlechové systémy nedorazily. Zdeněk Blahut na jejich pořízení podle tehdejšího obvinění i dnešní žaloby „nafasoval“ v hotovosti 190 milionů korun. Peníze ovšem zmizely taky.

Obžaloba tvrdí, že se obchod nikdy neuskutečnil. Náměstek Blahut podle obžaloby informoval podvodně ředitele rozvědky Jiřího Šaška, že existuje možnost zajistit propuštění tehdy v Súdánu zadrženého českého občana prostřednictvím intervence jedné ze sousedních afrických zemí, a to výměnou za dodávku zmíněných Agát v hodnotě 190 milionů korun. Ředitel rozvědky podepsal potřebná lejstra, která schválil vzápětí tehdejší ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD), a ministerstvo peníze Blahutovi vyplatilo.

Vyplacení peněz nikdo nepopírá. Zdeněk Blahut tvrdí, že peníze v hotovosti předal na jednom místě v Praze neznámé osobě, která měla pořízení přístrojů zařídit. Dotyčnou osobu pak už nikdy neviděl a nedostal nikdy informaci ani o zmíněných Agátách. Hájí se tak tím, že byl rovněž podveden.

Rozhodnutí, jak to bylo, necháme na soudu. Vyšetřování trvalo čtyři roky, bylo vedeno v režimu tajné, v jeden okamžik dokonce soud musel vrátit případ k došetření – protože podle obžaloby nemohli být ani soud ani obžalovaný seznámeni s některými okolnostmi a fakty, na nichž stála obžaloba. Nevíme tedy, kdo a co jako svědek vypovídal, ale jedno můžeme konstatovat – neuvěřitelnou naivitu ministra vnitra i ředitele rozvědky. Sám Blahut byl také buď neuvěřitelně naivní, nebo naopak neuvěřitelně drzý.

Je šokující, že tři muži, kteří mají zásadní odpovědnost za špionážní, tedy velmi citlivé a sofistikované operace a bezpečnost země, jen tak na dobré slovo - za slib, že peníze pomohou dobré věci, a bez jakéhokoli ověření faktů - vytáhnou z trezoru neuvěřitelných 190 milionů korun a opět na dobré slovo peníze nechají převézt v autě jedinou osobou bez doprovodu úplně neznámé personě. A nikoho z nich, ani ministra, ani šéfa rozvědky, nenapadne, že se peníze mohou ztratit.

Rozvědka i ministerstvo vnitra mají sice tajné fondy na tajné operace v Česku nebo zahraničí; fondy, které lze výjimečně a po řadě schválení použít v podstatě bez vyúčtování kvůli krytí operativců. Ale podle tří bývalých šéfů ÚZSI Petra Zemana, Karla Randáka a Marka Šimandla jde spíše o sumy v řádech statisíců korun, výjimečně jednotek milionů. Že by někdo povolil převod takové částky způsobem, který popisuje obžaloba, se zdá komukoliv ze zpravodajské komunity naprosto nepochopitelné selhání.