"Kolonie Bruselu"? Babiš usvědčuje ze střetu zájmů sám sebe

Kauza Andreje Babiše a jeho střetu zájmů se vyvíjí podle očekávaní – po drobných krůčcích spěje k jeho prohře. Což se předsedovi vlády nelíbí a vtahuje zemi do trapné a riskantní hry.

"Česko se musí bránit, není možné, aby druhořadý úředník vykládal naše právo. Nejsme tady kolonie Bruselu,“ prohlásil předseda vlády pro televizi Prima v sobotu v reakci na zveřejnění unijního auditu. Ten Babiše viní z nepřípustného kombinování politiky a podnikání, což mimo jiné znamená odstřižení Agrofertu od některých unijních fondů.

Audit je hotov už déle než rok, ale až v pátek ho Evropská komise oficiálně odtajnila. Na svůj web ho vyvěsila v české a anglické verzi. Tím dala najevo, že i po dohadovacím řízení s českými úřady, které mezitím běželo, za svými auditory stojí.

Budou-li české úřady naopak dál stát za Babišem, pak hrozí, že dotace zaplatí místo Bruselu český rozpočet. Ještě větší škodu lze však vidět v reputační rovině, pokud bude Babiš dál zneužívat svého postavení a do marného sporu o své peníze zatahovat celou republiku.

Stojíme za šéfem 

Babiš - jak známo - rozporuje závěry auditorů tím, že postupoval podle českých zákonů a že po vstupu do politiky převedl Agrofert do svěřenských fondů, čímž nad podnikem ztratil kontrolu. S tímto právním výkladem po celou dobu sporu, tedy už od prosince 2019, operuje i Agrofert a české úřady. A dál se ho drží. „Tuto pozici ČR zastává nadále,“ uvedlo v sobotu v reakci na zveřejnění auditu ministerstvo pro místní rozvoj v tiskové zprávě.

Z hlediska elementárních politických mravů se spor jeví jednoznačně. Mít v rukou moc nad dotační politikou a zároveň z této politiky těžit je ve slušné společnosti neslučitelné. Babiš nijak nepopírá, že Agrofert bude jednoho dne znovu jeho. Má tedy přirozeně zájem na tom, aby se firmě vedlo dobře, což nemusí být vždy v souladu se zájmy země.

Tento principiální konflikt ale premiér nepovažuje za nutné voličům vysvětlovat. Ve svém táboře si vystačí s tím, že českým paragrafům bylo – v Babišově pojetí – po formální stránce vyhověno. Klička spočívá v tom, že český zákon zakazuje těžit z politické moci skrze firmy, které veřejný činitel „ovládá“, a že po přesunu Agrofertu do svěřenských fondů prý nemůže být o ovládání řeč.

Auditoři věc vidí jinak. Část dotací – jako je třeba pověstných 100 milionů na toastovou linku v pekárně Penam – rozporují z podstaty, protože na ně firmy neměly nárok. V případě Penamu proto, že nešlo o inovaci, jak projekt sliboval, ale jen o nasazení technologie, kterou sesterská pekárna v Německu už dříve používala. Hlavní námitka je však v tom, že Agrofert – tedy firma de facto v rukou šéfa exekutivy – nemá na dotace nárok z principu.

Převod Agrofertu do fondů auditoři považují za formální kličku, která nemění to nejpodstatnější. A sice že Babiš si může Agrofert kdykoli převést zpět na sebe, takže je dál zainteresován na tom, aby podnik prosperoval. Odstřižení navíc ani dnes není stoprocentní, protože správci svěřenských fondů nemohou dělat zásadní rozhodnutí sami. „Deklarovaná schopnost jednat nezávisle je svěřenskému správci v podstatě odebrána,“ uvádějí auditoři v komentáři k tomu, jak je status fondu právně nastaven.

Půjdeme k soudu? 

Babiš se proti tomu ohání tvrzením, že jde o špatný výklad, že Brusel vlastně ani nemá mandát české zákony vykládat a že spor mohou rozhodnout leda české soudy. Je ovšem otázka, zda se k nim případ někdy dostane. Došlo by k tomu nejspíš jedině v případě, že by české úřady dál – s použitím Babišova výkladu – peníze pro Agrofert proplácely bez krytí z EU a někdo by je za to zažaloval.

Druhou možností je, že se kauza dořeší u Evropského soudního dvora, a to v případě, že Česko bude chtít audit rozporovat a bude se unijních peněz pro Agrofert domáhat. Tato cesta nemá moc šancí na úspěch, protože kromě českého zákona existují od roku 2018 pro střet zájmů i unijní regule, které Česko odsouhlasilo a které mají přímou účinnost na dění všech státech. A ty – jak lze z auditu rovněž vyčíst – dávají pro chování politiků ještě tvrdší mantinely. Spor se nicméně může táhnout dlouho a Babiš může tak jako doposud vystupovat coby politik v roli bezúhonné nepochopené oběti.

Třetí možnost je, že Babiš, potažmo Agrofert uznají trapnost situace, peníze vrátí a podnik už se o ně dál po dobu Babišova politického angažmá nebude ucházet. To by výhledově mohlo znamenat přijít nejen o ty dotace, které audit rozporuje, ale i o všechny další – a v případě širšího výkladu platných předpisů i ztrátu přístupu k jiným zdrojům veřejných peněz, třeba k státním zakázkám.

To by ekonomické fungování Agrofertu hodně poškodilo, navíc Babiš by před volbami ztratil tvář a popřel by svůj dosavadní postoj. Místo toho proto volí konfrontační notu a staví případ tak, že ochrana Agrofertu je totéž jako ochrana českých zájmů. Ve skutečnosti jde o pravý opak.

Evropa je na zneužívání společných peněz čím dál háklivější, ale Babiš se dotací nechce vzdát, dělá z boje o svoje peníze státní záležitost a příslušná ministerstva vedená jeho lidmi ho v tom podporují. Těžko hledat lepší ukázku střetu zájmů než to, jak se případ vyvíjí a jak Babiš mluví.