Kdo je tady pánem. Miloš Zeman se vrátil a dělá klukoviny

Prezident Miloš Zeman se dlouhé měsíce ukazoval na veřejnosti sporadicky a vždy jen na pár minut. Plnil jen základní povinnosti, jako je rozesílání blahopřejných dopisů jiným státníkům a jmenování soudců nebo si telefonoval s pár kolegy, třeba s čínským prezidentem. Minulý týden jakoby se probudil, začal úřadovat a dává okolí, vládě, opozici i veřejnosti zase najevo, že pánem je tu on. Zatím jde nicméně spíše o provokativní čeření vody, které má daleko třeba k jeho vládnímu puči z roku 2013 – tehdy jmenoval proti vůli poslanců a proti ústavním zvyklostem svou úřední vládu a začaly se dít věci…

V úterý se Zeman sešel s premiérem Andrejem Babišem a ministrem vnitra Janem Hamáčkem. Reprezentanti vládní koalice mu přinesli návrh na odvolání šéfa vlivného Úřadu na ochranu hospodářské soutěže Petra Rafaje, jehož pozice je už více než rok neudržitelná. Jedenáct let Rafajovy vlády nad úřadem přináší opakovaná podezření, že ÚOHS rozhoduje v zájmu politiků, nebo dokonce na základě Rafajových osobních zájmů. Zejména v posledních letech.

Například Rafajovy otočky ve věci mýtného, kdy se na jeho rozhodnutí doložitelně odrážely schůzky s Jaroslavem Faltýnkem, Andrejem Babišem či Milošem Zemanem. Nebo Rafajovo osobní napojení na lidi reprezentující společnost BusLine, v jejíž prospěch rozhodl v řadě řízení. Jednotné číslo je tu namístě, neboť šéf ÚOHS má v mnoha případech právo definitivního rozhodnutí. Rafaj je navíc silně napojen na bývalé komunální brněnské politiky, kteří jdou nyní k soudu za rozsáhlou korupci.

Prezident Zeman dlouhé týdny schůzku s premiérem a vicepremiérem ohledně Rafaje odkládal. A teď jim řekl, že se o odvolání Petra Rafaje rozhodne, až se s ním setká a „vyslechne si názor druhé strany“. Na to má právo, ale zároveň je to dětinská arogance, již se opět snaží dát najevo, že on je tím, kdo vládne. Vyslechnout si Petra Rafaje může, ale už měsíce jsou na stole důkazy, že šéf ÚOHS nemá pro svou funkci předpoklady - a svými rozhodnutími a kontakty zpochybňuje prestiž úřadu i férovost rozhodování o zásadních ekonomických věcech téhle země.

Prezident Zeman se najednou probral a ukazuje své manýry. Cestu šéfa Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan nazval klukovinou, a pak oznámil, že druhého nejvýznamnějšího ústavního činitele nebude dál zvát na schůzky, na nichž prezident, premiér, předsedy Poslanecké sněmovny a Senátu probírají zahraniční politiku. To je další Zemanova arogance a vzkaz, jak chce panovat.

Jeho kancléř Vratislav Mynář se pak servilně sešel s čínským velvyslancem, aby mu osobně sdělil, jak prezident předsedu Senátu za cestu vytrestal. Už asi nemá smysl opakovat, o jaký úlet jde – i když prezident s Vystrčilovou návštěvou nesouhlasí, jeho povinností je hájit české zájmy a zájmy ústavních institucí, ne svou náklonnost a závazky vůči Číně.

No a nakonec jedno mlčení. V pondělí zveřejnila média rozhodnutí Nejvyššího soudu, že se ministerstvo financí musí omluvit Zdeňku Šarapatkovi – poradci Miloše Zemana z dob jeho premiérování -  za lživá prezidentova obvinění.  Bylo by slušné, kdyby z Hradu zazněla na rozsudek nějaká reakce, možná pokorná slova. Jenže v těchto případech Zeman mlčí jako malý uražený pubertální kluk.

Shrnuto, na rozdíl od cesty Miloše Vystrčila na Tchaj-wan je skutečnou klukovinou všechno, co za poslední dny předvedl prezident. A vlastně už to ani nevypadá hrozivě, ale spíš trapně.