David Rath se vrací do vězení

Pražský vrchní soud pravomocně rozhodl, že David Rath, manželé Kateřina a Petr Kottovi a firma Metrostav jsou vinni v případu tzv. druhé větve rozsáhlé úplatkářské aféry. Všichni odsouzení se podíleli na manipulaci dvou zakázek na rekonstrukci nemocnic, manažeři společnosti Metrostav měli Rathovi a manželům Kottovým nabídnout více než třicetimilionový úplatek za to, že jim zakázky budou ušity na míru.

David Rath dostal k „prvovětvovému“ sedmiletému trestu rok navíc. Původní rozsudek si už odpykal, přesně řečeno něco přes polovinu, pak byl na počátku letošního roku propuštěn za dobré chování. Teď se musí do vězení vrátit, aby odpykal „nášup“, ale dá se předpokládat, že i v tomto případě bude vzorným vězněm a půjde domů po šesti měsících.

Manželé Kottovi dostali od vrchního soudu dva roky navíc k původnímu šestiletému trestu. I oni si původní trest za korupci v první větvi odpykali, přesně řečeno jeho půlku, i oni byli vzornými vězni a byli propuštěni dříve. Teď se vrátí na dva roky do vězení, ale i zde lze očekávat, že i oni vězení zvládnou na jedničku a po roce budou zase venku.

Metrostav dostal tříletý zákaz ucházet se o státní a komunální zakázky. To je citelný trest. Většinu tržeb firmy tvoří totiž právě veřejné zakázky a podle manažerů firmy to představuje pro firmu snížení tržeb o třicet tři miliard korun, což je z jejich pohledu nepřiměřený trest. Nicméně z pohledu soudů není a pohledu veřejnosti by to nepřiměřený trest neměl být. Veřejné zakázky jsou už čtvrtstoletí největší korupční bolestí Česka. Firmy, které se o ně ucházejí, bývají často inspirátory jejich manipulace a šití na míru – a tak to bylo i v případě Metrostavu.

Je možné, že všichni odsouzení (Metrostav už to avizoval) se dovolají k nejvyššímu soudu, ale rozsudek nemá odkladný účinek a je pravděpodobné, že než jej začne nejvyšší soud projednávat, ocitnou se David Rath a manželé Kottovi ve vězení a Metrostav bude odříznut od staveb.

Po deseti letech tedy končí jeden z nejsledovanějších případů – především zásluhou obhajoby Davida Ratha. Dokázal si stěžovat na cokoli, uměl napadnout jakékoli právní či správní rozhodnutí, takže dokonale vyzkoušel kvalitu tuzemské justice. Tvrdil nejen, že jde o zmanipulovaný politický proces, napadal také vyšetřování, důkazy, policejní odposlechy, práci a zaujatost žalobce i soudce – a téměř vše prověřovaly vyšší instance, někdy se dostala věc až k Ústavnímu soudu.

Justice dokázala obstát proti všem výhradám. Rath třeba tvrdil, že policie jeho i další odsouzené odposlouchávala neoprávněně. Tahle jeho stížnost vyžádala názor několika soudů, zasvěcenou debatu a rozhodnutí, že jej policie odposlouchávala oprávněně, a že způsob, jak policie a žalobci vyšetřovali, obstojí před soudy i napříště v jiných případech.

Justice si v případu „Rath“  důkladně procvičila, jak prokazovat pevnost důkazů, jak je obhájit pře  soudcem a veřejnost měla možnost to vše sledovat v přímém přenosu až do nynějšího - už druhého – pravomocného rozsudku.