Česko promeškalo víc než obranu před nákazou

Covid v Česku útočí nebývalou silou, nákaza láme rekordy v nárůstu, čekají nás opravdu těžké týdny, ale spíše měsíce. A půjde v nich o zdraví, o peníze, někdy o život. Pro autora těchto řádků je velkou útěchou, že se to bude odehrávat v hranicích Evropské unie. Protože z tohoto prostoru přichází a přijde většina pomoci. Je ale trochu trapné, jak se Česko v „běžném“ životě vzdaluje unijním hodnotám a právu. A během pandemie hrozí, že tento odklon nabere celkem vysoké tempo.

V minulých letech až do letošního jara Česko nestačilo nebo nechtělo schválit několik základních důležitých norem, zákonů, dohod, které určují evropský směr. Týkají se boje proti korupci, kybernetické bezpečnosti země, klimatických změn, migrace a zahraničních investorů. Vláda či parlament jejich schválení odkládali a pandemie matné úsilí o přijetí evropského pohledu skoro zastavila.

Pokud jde o boj proti korupci, patříme podle letošního hodnocení nezávislých unijních institucí (například GRECO) mezi nejhorší země Evropy. Nedostatečné je skoro vše, co může znamenat stopku pro korupci. Justiční reforma, zákony o praní špinavých peněz, zákon o zadávání veřejných zakázek, nedostatečné fungování antimonopolního úřadu, přijímání zákonů, které umožňují policejní vyšetřování velmi sofistikovaných podvodů a tunelů. Na jaře jsme dostali od unijních institucí jasnou čtyři mínus a od té doby byl přijat pouze  jeden kontroverzní zákon proti praní špinavých peněz.

S podezřelými penězi souvisí kontrola zahraničních investic – zákon, který by měl dát státu do rukou právu vykázat ze země kontroverzního investora. Měli bychom ho přijmout, jeho znění vychází z „normotvorného“ doporučení EU platného už několik dnů. Dobrá zpráva je, že zákon už schválila vláda a sněmovna v prvním čtení. Špatná, že pandemie jeho schvalování velmi zpomalí. Stačí jen dodat, že ve většině zemí EU už platí.

Evropská komise na sklonku září představila návrh nového azylového a migračního systému, do kterého by se podle měly podle Komise solidárně zapojit všechny státy EU. Balíček, kterým komise hodlá nahradit stávající, v migrační krizi minulých let nepříliš funkční pravidla, má urychlit a návraty migrantů do místa jejich původu i případné udělení azylu. Česko patří mezi odpůrce této normy, což nám přináší a přinese komplikace v EU. Je samozřejmě nemožné si představit, že by se v době pandemie o problému migrace a jejího evropského zákonného řešení v Česku debatovalo. Trochu lépe – aspoň v teoretickém přijímání - jsou na tom čerstvé evropské klimatické balíčky. I když ani v jejich případě se česká vláda neztotožňuje s náročnými limity omezení emisí v dalších letech. A ani v tom se nedá během pandemie v Česku očekávat nějaký posun.

Podobné je to v kybernetice. Přesně řečeno - v obraně českého kybernetického území. Zákon o kybernetické obraně je ve Sněmovně v druhém čtení a očekávala se velká diskuse o jeho konečné podobě. Sněmovna logicky funguje v omezeném provozu a není zřejmé, jak to se zákonem dopadne. Už jednou spadl ze stolu, protože ho poslanci nedokázali probrat v minulém volebním období. Pravda, tady nás Unie netlačí, ale česká síť je docela zastaralá a hodně ohrožená - a o zákonu se jedná na vládní nebo parlamentní půdě už pět let.

Je celkem logické, že se vláda v současnosti zabývá covidem a jeho devastujícími zdravotními a  ekonomickými dopady na společnost. V tom druhém nám členství v EU zajistilo slušný polštář na obnovu ve výši 750 miliard korun. Ale v budoucnu půjde i o jiné hodnoty než o peníze. Především o solidaritu, schopnost sdílet společnou kulturu, spravedlnost - i ten vzduch. Česko se v minulosti z této pospolitosti docela vydělovalo. Je málo pravděpodobné, že časy pandemie to změní. Vláda nám zatím během koronakrize místo toho nabídla třeba investice do kanálu Dunaj, Odra, Labe.