Černá konta zachráněna

Titulek a podtitulek jsou poněkud drsné. Je ale fakt, že urputná snaha politiků zabránit občanům nahlédnout do hospodaření státních podniků, jež probíhá napříč všemi stranami, zmíněnou interpretaci dovoluje. Tedy, poslanci se ve středu novelou zákona o registru smluv ochránili před možností kontroly stovek miliard korun, které protékají jimi kontrolovanými státními firmami. Dále, politici už několik let opravdu vážně brání možnosti Nejvyššího kontrolního úřadu účinně kontrolovat hospodaření v těchto státních či obecních firmách. A do třetice, politici stále odkládají změnu zákona, která by umožnila změnit dozorčí rady těchto státních podniků: z trafik pod vlivem politických stran na efektivní statutární orgán kontrolující hospodaření státních podniků.

Tajná služba BIS nás už léta ve svých výročních zprávách upozorňuje, že státní podniky jsou tím nejtragičtějším projevem podezření na korupci v politice a státní správě. Novináři už aspoň dvacet let - a různé občanské organizace už deset let - poukazují na předražené zakázky a podivné hospodaření, které se týká třeba společností ČEZ, Lesy ČR, Ředitelství silnic a dálnic, České dráhy a dalších. Policie se snaží – aspoň částečně – prověřit řadu transakcí těchto podniků. I sami politici v rozhovorech mimo mikrofon přiznávají, že „některé státní firmy, jsou dojnou krávou některých politických stran“. Samozřejmě nikdy těch jejich stran. A stejně tak mimo mikrofon upozorňují, že „existují podivné transfery a černá konta, z nichž jsou financovány volební kampaně“.

Autor blogu se pokouší odhalovat podobné transfery, nebo aspoň nesmyslně utracené státní peníze už dost dlouho. Takže ví, o čem mluví. Ani registr smluv, ani pečlivější kontroly NKÚ, ani nové dozorčí rady, a dokonce ani poctivá policie a státní zástupci (o soudech nemluvě) neznamenají konec korupce. Ale představují dost vážného strašáka, aby si státní správa, zástupci státních firem a politici rozmysleli, jak je velkým rizikem jít do korupčních a defraudačních podniků. Každá komplikace, každé riziko prozrazení odrazují. Takže politici teď tuhle možnost odhalení transferů ztížili.

Rozšíření pravomocí NKÚ a omezení vlivu politiků na dozorčí rady jsou instituty, o nichž není žádných pochyb. Aspoň mezi seriózně uvažujícími občany a politiky. Registr smluv není úplně běžným nástrojem ani v zemích s dlouhou demokratickou tradicí a velkou otevřeností vůči informovanosti občanů o státních financích. Některé zveřejněné smlouvy státních podniků mohou skutečně zkomplikovat pro stát výhodné podpisy smluv, protože konkurence se dozví, za kolik stát nakupuje nebo prodává.

Zda je to skutečným nebezpečím, ovšem nikdo neví; nemůže existovat a neexistuje žádná analýza, protože registr funguje jen krátce. Jediným faktem je, že žádný státní podnik nedal dodnes žalobu, že by byl poškozen zákonem o registru smluv v nějakém konkrétním obchodu. Řeči předsedy sněmovny Jana Hamáčka, že „si mu stěžovali chlapi z Leteckých opraven, že jim zveřejňování škodí“, patří do hospody. A mimochodem, na Západ od nás registr smluv neexistuje proto, že tradice ve většině zemí velí většinu smluv občanům zpřístupnit i bez konkrétního nařizujícího zákona.

Neexistují žádná tvrdá fakta, že si politici opravdu přihrávají ze státních podniků finance. Ale vytrvalost, s jakou brání kontrolovat finanční transfery státních podniků, dovoluje občanům politiky podezřívat, že se to děje. Zejména, když jsme prakticky denně zahrnováni čísly o předražených státních nákupech, které začaly od Nového roku i pod kuratelou zákona zveřejněné smlouvy.

Politici vědí, že je odmítnutí výše popsaných zákonů nijak zvlášť před voliči nepoškodí. Občané ztratili vůli chránit čistotu státních obchodů. Pátrat po vyvádění peněz ze státních institucí se dnes skoro ani nevyplatí. Jde o velmi sofistikované a málo srozumitelné obchody. Vina se prokazuje složitě a justice tu a tam silně selhává. Je to příliš namáhavé a vyžaduje to spoustu důkazů. Je to nuda číst, pokud to někdo popíše, a sledovat, když to někdo natočí.

Vláda Bohuslava Sobotky si tedy může dovolit vykašlat se na boj proti korupci. Upřímně řečeno, institucionálně udělal pro boj proti korupci kabinet Petra Nečase víc než současná vláda. Nebýt jedné chtivé sekretářky a jejích kompliců, byla by éra tohoto muže brána historií jako uvolňování pravidel, která mohou korupci porazit.

Pan Patizon pro jistotu ještě jednou zdůrazňuje – uvolňování a prosazování zákonných hranic a pravidel. Ty nakonec dostaly onu sekretářku a mnoho jiných před soud. Tohle ani Andrej Babiš, ani Bohuslav Sobotka neudělají.