Babiš, psychologie spiknutí a mnichovanství

Potěšilo mě, kolik zajímavých reakcí mi přišlo na komentář o Andreji Babišovi. Řada postřehů pomohla téma nasvítit i z jiných úhlů. Z těch kritických reakcí nejčastěji zaznívalo, že jde u mě o kapitulantství, kolaborantství, mnichovanství. Myslím, že to dobře ilustruje vypjatost na zdejší politické scéně. Proto bych se rád k tématu ještě vrátil.

Nejdříve k oné motivaci Andreje Babiše. Tento druhý nejbohatší muž České republiky vytvořil své impérium i díky zákulisním kontaktům na politiky. Bez nich by se nikdy nedostal tak daleko. A uměl to s jakoukoli reprezentací, která tu před revolucí, ale i po revoluci vládla.

Jako podnikatel se dostal do pozice, kdy si v byznysu mohl dovolit téměř cokoli. Svou pozornost tedy obrátil k politice a správě země, protože tam viděl novou motivaci pro svou činnost. Ten vstup byl myšlen skutečně pozitivně. Chtěl ukázat, že umí z Česka udělat lepší zemi. Je to megaloman, který si myslí, že dokáže cokoli, co si zamane. Svému novému projektu se oddal zcela a jeho nasazení nemalá část veřejnosti obdivuje a věří mu. Proto je úspěšný a popularita mu roste.

Pakliže chceme nějakému fenoménu porozumět, je podle mě nutné ho popsat v reálných barvách, ne vytvářet nereálné monstrum, jehož vykreslení prostě nikdy neuvěří. Nechápu tedy, proč tento aspekt jeho vzestupu pominout.

Nic to totiž nemění na tom, že je to člověk dychtící po moci. Že bere jako samozřejmost, že se má pomáhat jeho holdingu, protože přece je to jeho holding a on nás přišel zachránit. Dokonce i jeho podvod s Čapím hnízdem si vysvětlí – dává státu tolik, proč by si teď trochu nepomohl? On neumí rozlišovat svůj svět od světa veřejného, v tom je jeho hlavní nebezpečí. A umocňuje ho naprostá loajalita jeho spolupracovníků či spolustraníků.

Je zajímavé, kolik lidí vnímá jako horší fakt, že si někdo přišel nakrást, než že chce mít neomezenou moc. Já to vnímám totiž opačně. Lidí, kteří si přišli do politiky hlavně nakrást, jsme tu měli hodně. A nepochybně ještě mít budeme. Stejně jako je tomu i jinde. Lidí toužících po co největší moci, kterou nekomplikují novináři, nevládní organizace, opozice… jsme tu zas až tak mnoho neměli. Případně nezískali takový vliv, jaký může mít Babiš.

Mnohé také překvapilo, že si myslím, že politické strany by měly jednat i s ANO, pokud hnutí vyhraje volby. Prý je vyzývám ke kolaborantství. Divili se tomu i někteří stoupenci či členové ODS a TOP 09.

Vzhledem k tomu, že ve svém komentáři varuji před stále rostoucí mocí Andreje Babiše, je pochopitelné, že si myslím, že lepší by byl kabinet bez jeho účasti. Je tu nicméně mnoho „ale“.

1. Můj komentář vznikl za situace, kdy pravicová opozice v průzkumech veřejného mínění neposiluje, či dokonce slábne. Vedle toho ANO roste, pokud tedy hodnotíme situaci na podzim podle dosavadního vývoje, bude ANO pověřené sestavením vlády.

2. V té době bude prezidentem Miloš Zeman, který je dnes největším fanouškem Andreje Babiše na politické scéně. Je nepochybné, že udělá vše, aby se Babiš stal premiérem. Už jsme viděli, že umí využít i nedemokratické prostředky. Nechal v Česku bezprecedentně vládnout své kamarády, ačkoli neměli podporu parlamentu. Následně se intrikami pokusil sesadit Bohuslava Sobotku. Obojí může nastat na podzim.

3. Základní motivací politiků je logicky vládnout, být u toho. Je mi líto, že jsem ranil něčí city, ale sleduji českou politickou scénu dost dlouho na to, abych viděl, že touha být u toho, je v politice opravdu silná. Pár příkladů: V roce 1998 vznikla opoziční smlouva ODS a ČSSD, i když Zeman a Klaus před volbami slibovali, že spolu nikdy nepůjdou. Tohle šílené spojenectví nemuselo nastat, kdyby Unie svobody neodmítla jednat s lidovci a ČSSD o sestavení vlády. Bohužel to odmítla.

Později jsme viděli nečekaný obrat Miroslava Kalouska, který začal vyjednávat o vládě s Jiřím Paroubkem za podpory komunistů. Jeho lidovci to ale zavrhli. Naštěstí.

Vláda Mirka Topolánka získala dva přeběhlíky z řad ČSSD, bez kterých by nemohla vládnout. Mimochodem, dva velmi loajální stoupence Miloše Zemana, který s velkou pravděpodobností za jejich přechodem stál.

Nemusíme ale chodit do historie, ve Středočeském kraji nedávno vznikla koalice s ANO, ve které je ODS a část odtržené TOP 09. Tedy zástupci stran, které jsou největšími kritiky tohoto hnutí.

4. Můj text tedy vycházel z toho, že pakliže budou pravicové strany odmítat jakékoli jednání s Andrejem Babišem, nemusí to vést k tomu, že tu nebude vláda Andreje Babiše. Vytvářejí tím předpoklad, pro vznik koalice složené z různých přeběhlíků či rozpadlých stran. A taková vláda bude nepochybně horší, než když bude složená z čitelných politických uskupení, která se budou vzájemně tvrdě kontrolovat. Šéfové některých stran sice Babiše odmítají rezolutně, jejich kolegové to ale vidí trochu jinak. Václav Klaus ml. z ODS to řekl jasně: „Pokud chce být někdo totálně ve všem zásadový, je lepší, aby byl novinář, aktivista nebo pachatel dobra. Smyslem politiky je věci ovlivňovat.“

5. Zaujalo mě, že řada lidí použila při hodnocení mého textu slovo Mnichov. Na Twitteru mi to například napsal František Cerha z ODS. Přiznávám, při vší kritičnosti k Babišovi, že v těchto termínech přemýšlet neumím. Nicméně pokud už chce někdo hledat paralelu v historii, tak nebylo náhodou chybou, že demokratické strany odešly z vlády Klementa Gottwalda v roce 1948?

6. Kontinuální kritika politiky Andreje Babiše ze strany ODS a TOP 09 je důležitá a zaslouží si ocenění. Z toho lze vyvodit, že by mu případně ve vládě nesloužily, byly by tvrdými koaličními partnery. Proč se pak takové vlády automaticky bát?

7. Příští vláda bude v mnoha ohledech klíčová. Nacházíme se v časech, kdy se rozpadají transatlantické vazby, posiluje Rusko, Evropa se nachází v nejisté situaci po odchodu Velké Británie apod. Představa, že tu vzniká vláda vedená Andrejem Babišem, která je složená z jeho spojenců v různých stranách a přátel Miloše Zemana, je v mnoha ohledech děsivá.

8. Novinářům se vyčítalo, že nedokázali odhadnout, jak dopadne Brexit, či že se Donald Trump stane prezidentem. Ty výtky byly v některých ohledech oprávněné. Z časů, kdy se politika dala celkem dobře předvídat, jsme se posunuli do éry, kdy je možné všechno. Je mi líto, že můj možný scénář někoho rozrušil, ale je lepší zapnout představivost co nejdříve. A cokoli, co povede k oslabení pozice muže, který směřuje k tomu, že bude mít největší kontrolu moci od roku 1989, je dobré.

9. Závěrem dva body k mému textu, respektive k tomu, jak vnímám novinařinu. Chápu, že atmosféra se stále víc vyhrocuje, ale opravdu se odmítám vydat směrem, kde se bude po novinářích chtít, aby pouze psali: „Je to gauner!“ A už věta „Je to svého druhu gauner“, bude vnímána jako národní zrada, protože jsou tam dvě slova navíc a chybí vykřičník.

10. Ti, co za mým textem v Respektu viděli jakési spolčení s šéfem hnutí ANO, mi připomněli jednu pasáž z textu Umberta Eca: „Psychologie spiknutí se odvíjí od skutečnosti, že logická vysvětlení mnohých znepokojujících faktů nás neuspokojují, a často nás neuspokojují proto, že je jen neradi akceptujeme.“