Hledat vlastní kořeny v zahraničí

„Kdo vymyslel pracovní dobu od 7 hodin ráno? Nechte mě si s tím člověkem promluvit! Taková nekřesťanská hodina!“ Budík však naléhá a mé svědomí mě nutí vstát! Přebíhám ze studeného pokoje do teplé sprchy, házím na sebe džíny, mikinu a Nidinu zimní bundu, v rychlostí jím nasládlý bílý chléb, vypíjím přeslazené kafe, skáču na kolo a hurá do práce.Dnes je středa! To znamená, že děti mají náboženskou výuku a my – jejich učitelé – máme čas na výzdobu městečka ku příležitosti slavnosti jménem festa do sereno. Tento úkol ode mne vyžaduje především velkou míru trpělivosti. To víte, brazilský způsob práce se od toho našeho trošinku liší! A přestože se chvílemi snažím své spolupracovníky přinutit k nějakému systematičtějšímu počínání, většinou to vede jen k mé frustraci. S pocitem bezmoci se však poklidnému tempu jejich práce poddávám.

Narozeniny Noemia 50 • Autor: Respekt Po chvíli dokonce začíná sluníčko nabírat na síle, což mi hned přináší lepší náladu! Konečně se zas trochu ohřeju! Až mi zas někdo bude tvrdit, že do Brazílie mi stačí plavky, kraťasy a nějaké to tričko, od srdce se zasměji, budu si myslet své a tu zimní bundu si do kufru stejně přibalím! Pokud si pamatuju, tak ani v Dánsku mi nebyla taková zima jako teď v červnu tady v Bataypoře.Blíží se poledne a barevné fáborky pomalu plní městečko. Odbitím celé se všichni rozjíždíme do svých domovů na oběd. Dnes jím doma se svojí česko-brazilskou rodinou – s mojí hostitelskou maminkou Nidou (Trachtovou), s jejím manželem Euricem a vnuky Janem a Tomášem. Jako poslední usedám ke stolu a zjišťuji, co dnes máme dobrého! Rajčatový salát, spařené zelí, opečené sladké brambory, kuřecí stehýnka. O rýži, červených fazolích a hovězím se snad ani nemusím zmiňovat, to na stole nechybí nikdy!Ve středu odpoledne se do práce již nevracím, a tak jsem se rozhodla, že se zajdu podívat za strýčkem Henriquinhem. Myslela jsem, že bych si od něj mohla půjčit kobylu a trochu se projet po okolí, ale ve chvíli, kdy jsem k němu dorazila, připravoval tereré. Příprava a zejména pak společné popíjení tohoto ledového čaje maté je takový zdejší rituál. A já tenhle rituál zbožňuji! Vyjížďka se tedy dnes nekoná, zato se od Henriquinha dozvídám spoustu zajímavých věcí o zdejší fauně a flóře či o životě brazilských kovbojů. Po několika hodinách od něj odcházím a  v hlavě mi zní slova Jarka Nohavici: „Chci být hlídačem krav…“
Večer mě doma vyzvedávají moji přátelé. Jdu se s nimi podívat na hodinu krajanského tanečního spolku Klenot, který vede Dolores Baťová se svou dcerou Guiomar. Ano, většina mých brazilských kamarádů se totiž ve svém volném čase učí polku, mazurku a mnohé další české tance, které ani já sama neznám. Tancuje se u místního doktora na terase. Nejdřív malá rozcvička, pak krátké zopakování základních kroků a už se tancuje v párech. Já si zprvu myslela, že se jen budu dívat, ale Guiomar mě hned vtahuje do tance. A tak vlastně proč ne! V České republice by mě asi ani nenapadlo se učit folklórní tance, ale tady mi to najednou přijde jako báječný nápad. Je rozhodnuto, na příští hodinu si už vezmu vhodnější taneční úbor. Napadá mě, že je zajímavé, jak mě najednou vlastní kultura v cizině tak přitahuje. Skoro jako bych hledala své vlastní kořeny – jen o několik tisíc kilometrů dále.Středeční den končí poklidně. Sedíme s přáteli na náměstí před domem, hrajeme a zpíváme brazilské šlágry, doučujeme se některé taneční kroky a  nahlas sníme o tom, jak jednou za mnou všichni přátelé do Čech přijedou.Autorka je dobrovolnicí AFS Mezikulturní programy.V úterý 25. 9. od 18,30 se v pražském Českém centru konala debata na téma Češi v republice - Češi v zahraničí - odcizení nebo sounáležitost? (Podrobností o této veřejné diskuzi najdete zde.) Na webu Respekt.cz naleznete v těchto dnech sestřih z živého přenosu debaty.