Ruské procitnutí Andreje Babiše

Páteční Hospodářské noviny přinesly kromě řady precizních analytických textů o Putinově Rusku i zásadní sdělení pro budoucnost bezpečnosti Česka. Skrývá se v jedné jediné větě: „(…) Je proto důležité, aby státy aliance, včetně ČR, začaly plnit své závazky, také co se týče podílu výdajů na armádu vůči HDP.“

Jejím autorem je totiž ministr financí Andrej Babiš. Ten samý Babiš, který před několika měsíci veřejně zpochybňoval smysl protiruských sankcí, či na otázku Mladé fronty DNES zda považuje Vladimíra Putina za nebezpečného agresora, odvětil: „To fakt neřeším. Věnuji se zahraniční politice jen v rámci Evropské unie.“

Kromě popisu ruské agrese v precizním duchu nedávno schválené Bezpečnostní strategie ČR se v nejnovějším komentáři vicepremiér explicitně hlásí ke dvěma procentům HDP, což je zmiňovaný závazek členských států vůči NATO. Přestože to tak na první pohled nevypadá, jde o zásadní změnu přístupu dominantního politického aktéra.

Během minulého roku koalice poslepovala slabou dohodu na navyšování výdajů na obranu k 1,4% do roku 2020.  Pokud by šéf hnutí ANO a strážce státní kasy v té době aktivně prosazoval ona 2 procenta, nedávno schválený dlouhodobý výhled pro obranu do roku 2030 by jistě vypadal jinak.

Babišova pozice je a pravděpodobně bude pro budování české armády odpovídající na bezpečnostní hrozby roku 2015 naprosto zásadní a definující. Změna přístupu k armádě jako podfinancovanému expedičnímu sboru musí přijít až po pečlivé a rozvážné odborné debatě -  ovšem pokud něco české bezpečnostní (i zahraniční) politice zoufale chybí, je to politické rozhodnutí a jasný směr. Ten Babišova slova vytyčují; a jeho evidentní změnu uvažování je tak třeba plně podpořit.

Samozřejmě, všichni známe přelétavost slov ministra financí, ale právě proto je na české bezpečnostní komunitě, aby pečlivě pozorovala, zda svá slova dodržuje. Pokud by začal po čase ze svých slov kličkovat, je potřeba tvrdě připomínat jednoznačné vyjádření, které je explicitním slibem bez možnosti libovolných interpretací.  Doufejme, že vicepremiér neužívá tak závažná slova nepromyšleně.

Poláci v reakci na ruskou agresi a erodující evropskou bezpečnostní architekturu představili plán modernizace armády, který je v přepočtu na obyvatele více než dvakrát rozsáhlejší než český. Obrana není varná konvice, která se najednou zapne, když do ní nalejeme peníze. Musí jít o promyšlený graduální růst, který bude dávat smysl ve strategické úvaze: jak chceme, aby naše bezpečnostní síly vypadaly a co mají zvládat.

Stále platná Bílá kniha je kvalitním základem pro strategickou diskuzi. Jenže tu musí někdo skutečně vést. Vláda připravila velmi dobrou Bezpečnostní strategii ČR, ve sněmovních lavicích nad všechny poslance kompetencí i aktivitou vyčnívá Ivan Gabal, strategickým úvahám se seriózně věnuje ministr zahraničí Lubomír Zaorálek. 

Jenže jde o osamělé jednotlivce: partajím chybí systematická práce s informacemi a znalostmi z oblasti zahraniční, bezpečnostní i evropské politiky. České politické strany jsou sotva schopny komunikovat se svými evropskými partnery, natož aby z naší kotliny vycházely konstruktivní iniciativy, které spojence opravdu zajímají.

Je nejvyšší čas, aby politické strany probudily, objevily seriózní a skutečně pracující politické mluvčí a sehnali si analytiky pro tato nejzávažnější témata. Babišův jednoznačný krok ke dvěma procentům jim ukazuje, že dveře strategických úvah nejsou zavřené neprodyšně zamknutou kasou. Snad ministr ví, co říká.

Autor je zástupcem ředitele think-tanku Evropské hodnoty