Jak TGM v komiksu vyboxoval Československo

Seriál České století na obrazovkách veřejnoprávní televize je pro debaty o dějinách 20. století dobrým kořením. Jeho schopnost rozproudit diskusi nad interpretacemi minulosti ukazují nejen četné texty v časopisech i na webech, ale i příspěvky na sociálních sítích. České století vybočuje z klasické dějepisecké praxe a s notnou mírou psychologizace se pouští do alternativních výkladových schémat minulosti.

Formát hraného hodinového filmu o klíčových momentech československých dějin je rozhodně osvěžením oproti přísně faktografickému klasickému dokumentu, má však jeden zásadní formální neduh - není moc filmový a místy připomíná spíš rozhlasovou hru. Je postaven na mluvících hlavách, které vedou dlouhé politické dialogy kdesi v interiéru. Těžko říct, zda to bylo dáno rozpočtem, nebo jde o záměr tvůrců dodat v seriálu důraz právě na obsah dialogů.

K devítidílnému seriálu, který mapuje československé dějiny od vzniku státu až po jeho rozpad v třiadevadesátém, má vzniknout i devět komiksů. Takový je dlouhodobý plán. Tedy pokud budou první dva komiksy, které vyjdou zcela jistě, prodejně úspěšné. Za komiksovým i seriálovým scénářem stojí ostřílený autor literatury faktu Pavel Kosatík. Výtvarnou stránku u každého dílu zajistí některý ze zkušených domácích kreslířů.

Kosatík jim ponechává v interpretaci volnou ruku, komiks tedy není mechanickým překlopením seriálového scénáře na pokreslený papír. Každý díl se věnuje jednomu přelomovému momentu s důrazem na klíčovou osobnost. Ano, jedná se výhradně o dějiny mužských politických elit; takový přístup je důvěrně známý z učebnic dějepisu, potažmo z klasického dějepisectví.

Komiksové ztvárnění prvního dílu pojednávajícího o tom, jak Masaryk vymyslel Československo, výtvarně zpracoval Petr Novák (Ticho 762). A příběhu vdechl nejen prvorepublikovou duši, ale vylepšil ho i dramaturgicky. Vzhledem k tomu, že jeden z druhého vychází, můžeme se porovnávání seriálu s komiksem vyhnout jen stěží. A výsledkem je příjemné zjištění, že stejnou látku komunikují tato dvě média zcela odlišně - a že kritika televizního Českého století mířící na statičnost v případě komiksu tak docela neplatí.

Vyprávění komiksem působí daleko přirozeněji. Text s obrazovým doprovodem snese těžší obsah než rozpohybované obrázky. Delší dialogy jsou pro komiks běžnější, takže čtenář se nemá nad čím pozastavovat. U kresleného Českého století se ukazuje i další zajímavá věc týkající se hlavního „sporu o Kosatíka“ - tedy toho, kde je hranice mezi přísnou faktografií, tvorbou interpretace a nepřípustným vymýšlením. V komiksu, který je díky své rozmanitosti otevřenější než mainstreamová televize, jsou alternativy či divočejší pojetí libovolného tématu mnohem přijatelnější.

Další výhodou komiksu je, že autor může nakreslit, co chce. Nesedí nad ním producent s rozpočtem, který hlídá, zda na tu či onu davovou scénu ještě stačí finanční prostředky. Komiksový Masaryk rozhodně nepůsobí, jako by byl sevřen v divadelních kulisách. Plynulému a dynamickému způsobu vyprávění přitom nejvíce pomohl scenáristický zásah kreslíře Nováka. Nejdelší dialogové scény originálně odlehčil paralelním příběhem o boxerovi Vávrovi, jehož boxerské zápasy jsou symbolickou paralelou debatérských disputací budoucího československého prezidenta.

Kdykoliv Masaryk vede zásadnější debatní spor, příběh boxera Vávry nás v druhém plánu zanese do ringu. V něm stojí soupeř stejné národnosti, jako je Masarykův spoludiskutér. Masarykův dialog se pak odehrává za vizuálního doprovodu boxerského zápasu. Výsledek funguje dokonale, pře působí velmi dynamicky a získává rozměr jisté surovosti.

Také po knihařské stránce jde o velmi vydařený komiks. Nakladatel se naštěstí nenechal inspirovat tuzemskou zvyklostí co nejvíc ušetřit. Komiks má korektní podání barev, solidní gramáž papíru i vyvedenou obálku s lesknoucími se písmeny. K dokonalosti chybí jen pevné desky.

Česká komiksová scéna má mnoho dobrých kreslířů. Trpí však tím, že ne každý výtvarník je zároveň dobrým scénáristou. Komiksů se silným tématem schopných oslovit většinovou společnost máme jako šafránu. Povážlivě mnoho českých komiksů se žánrově točí jen okolo sci-fi.

Kosatíkovy scénáře tak mohou být proto pro český komiksový svět jako živá voda. První knize z plánovaných devíti se to rozhodně podařilo a mohla by směle kandidovat i na jednu z cen Muriel, které se udělují na Komiksfestu za nejlepší počiny roku.

Autor je teoretik komiksu