Dukovany mají šanci dostat od EU razítko zelené investice

Evropská unie se shodla na vzniku tzv. taxonomie (systému kvalifikace) zelených investic. Cílem bylo udělat pořádek v tom, které investice a aktivity ohrožují klima na naší planetě a které ne. Důvodem je, že stále více investorů spojuje své peníze přinejmenším s nepoškozováním planety. Zároveň hrozilo, že firmy budou vše možné “lakovat" na zeleno, ačkoliv realita bude zcela jiná.

Původním plánem systému taxonomie bylo toliko usnadnit rozhodování investorů, kteří chtějí své peníze dát na “zelené investice”. Dopad taxonomie na ekonomiku by pak závisel na tom, jak velký podíl investic se touto cestou vydá. Rýsuje se ale možnost, že taxonomie bude hrát roli větší, pokud se tak členské státy rozhodnou,. Odvolávky na ni se totiž dostaly do pravidel pro využití některých EU fondů - a není tedy vyloučeno, že tento trend bude dále pokračovat.

Cesta odvolávek na schválené principy působí více konzistentně a srozumitelně než opětovné hledání pravidel v každém textu s možným odlišným výsledkem. A právě rostoucí význam taxonomie činí z jejího schvalování velmi významnou událost. Zatímco právní část taxonomie je již schválená, na dokončení čeká příloha, jež uvede, které aktivity jsou ekologicky šetrné. Na většině bodů asi nebude problém nalézt shodu, ale u jednoho to bude velmi složité. A tím je jádro.

Česká šance

Klíčová otázka tedy zní, zda jaderná energie je, či není “zelená”. Na samotné investice do atomové energetiky je vliv taxonomie v jejím původním smyslu poměrně malý. Jak ukazuje český případ, stavba nové jaderné elektrárny není komerčně ufinancovatelná - a to ani v případě, kdy za ní stojí (zřejmě) nejsilnější česká firma s bezprecedentně výhodným kontraktem na prodej elektřiny. Proto byla vláda, která špatně připravený projekt až bezhlavě tlačí, fakticky donucena převzít financování, a tím i další náklad na sebe, respektive na občany. Podobnou cestou půjde asi řada dalších projektů, pokud na ně dojde. Každé, byť jen mírné zdražení peněz (kvůli vysokému riziku investice) totiž ekonomiku drahého a dlouhodobého projektu silně zhoršuje.

Samo rozhodnutí, zda je jádro z pohledu taxonomie zelené, či není, tedy neřeší zásadní problém stavby nových jaderných bloků. Elektřina z jádra je přitom podle analýz mnohem dražší než z jiných zdrojů a podle očekávaného vývoje cen pro různé výroby elektřiny se cenová konkurenceschopnost dnes stavěných jaderných elektráren nebude zlepšovat, spíše naopak - což dokumentuje rozsah podpory, které jim státy jako Velká Británie poskytují ve formě garance ceny elektřiny vysoko nad její dnešní úrovní. Navíc se stavba jaderné elektrárny ukazuje - zejména v podmínkách EU nebo USA - jako nesmírně riskantní podnik sužovaný růstem cen a neustálým prodlužováním termínů. Někdy hraje navíc roli riziko ve formě “politického” zastavení stavby či nastavení dalších přísných omezení.

Zejména z pohledu ČR je zařazení jádra na “zelený seznam” nesmírně lákavé, neb se zdá, že to může otevřít možnost některé výdaje spojené se stavbou nového bloku proplatit z rozpočtu Unie. Pro připomenutí: z rozpočtu EU získá ČR v příštích šesti letech přes 1 000 miliard korun, což je (reálně odhadnuto) dost peněz na cca tři až čtyři jaderné bloky (dle předpokladů dnešní vlády by to dokonce stačilo na pět až šest bloků.

Začátek diskuse

Představa, že si jádro pomocí peněz od ostatních zemí výrazně zlevníme, zní skvěle i s ohledem na to, že zatím dost tápeme, jak peníze efektivně využít. Zdá se mi však iluzí, že zásadní část této sumy bude možno na plánovanou investici využít bez ohledu na to, že navrhovaná struktura transakce může v Bruselu narazit na neslučitelnost s pravidly pro veřejnou podporu firem.

Nejde jen o to, že náš plán na využití stovek miliard z evropských fondů v oblasti energetiky a klimatu (Fond obnovy, Modernizační fond a Fond spravedlivé transformace) musí být na stole dříve, než padne jasné rozhodnutí ze strany EU o zařazení jádra v rámci taxonomie. Stěžejní je, že o zařazení jaderných elektráren mezi zelené investice se zřejmě ještě svede politická i vědecká bitva.

Zdá se totiž, že dosavadní, pro jádro pozitivní závěr studie zřejmě pracuje hlavně s teoretickým konceptem jádra - provoz jaderné elektrárny bez rizika havárie a se zcela bezpečným trvalým uložením odpadu. Což je bezesporu nízkoemisní, pro klima příznivý zdroj. Realita je však taková, že nehody se dějí a bezpečná trvalá úložiště zatím (až na výjimky) neexistují. Lze čekat, že diskuse o tom, jak má verdikt zohlednit teoretickou (ale bohužel i v praxi ověřenou) možnost nehod s katastrofálními dopady na lidské životy i životní prostředí, a faktickou absencí trvalých úložišť (a někde včetně ČR nedostatek peněz na ně) bude vznikem studie toliko startovat.

Poté přijde i další politický konflikt: pro část zemí, které masivně přispívají do rozpočtu EU, nebude asi přijatelné, aby jejich peníze šly na jádro, pokud je u nich doma tabu. Není tedy vyloučeno, že Unie - třeba jen těsně - stavbu jaderných elektráren za evropské peníze znemožní i poté, co jádro získá “zelený statut”. Lze čekat, že prosazení unijních peněz pro jádro bude mnohem složitější než pouhý “zelený statut” bez EU peněz.

Podpořit to druhé a odmítnout první by mohl být tolik oblíbený kompromis. Navíc lze čekat, že zemím jako Francie či Finsko, které jsou k jádru pozitivně nakloněny, jde více o uznání „proklimatického“ statutu jaderné energetiky než o peníze na stavbu elektráren z kapes jiných Evropanů. A to nejen z důvodu, že se jedná o velké čisté plátce do rozpočtu EU, ale též chápou, že většinu věcí, které chtějí, si musí zaplatit ze svého.

Naše výhoda

Ač se to tedy nezdá, vznik dokumentu, který se staví za „zelený statut“ jádra, toho na podstatě (nejen) dnešního dukovanského problému změní málo. V pohledu na jádro Evropa je a bude rozdělena. A to v zásadní věci, kterou lze shrnout tak, že jaderné technologie trpí rizikem sice s velmi malou pravděpodobností, ale s katastrofálními následky. Je to logické a nemá smysl se nad tím rozčilovat. A nejde to ani lépe spočítat. Jedná se o formu přístupu a pohledu na ono riziko, které se v praxi naplnilo jen poměrně málo, zato v devastujícím rozsahu.

Něco by však pro nás jasné být mohlo. Předpokládat, že nákladný a rizikový jaderný projekt nám zaplatí někdo jiný, je naivní. A na tom, že cena elektřiny z nových jaderných bloků tak, jak se staví, je dnes ekonomicky nekonkurenceschopná v porovnání s jinými zdroji energie, diskuse rovněž nic nezmění. A to je spolu s obrovskými faktickými problémy při stavbě nových jaderných bloků zásadní překážka pro tento nízkoemisní, teoreticky bezpečný a spolehlivý zdroj energie.

I y největší jaderné velmoci, jako je Francie, tak mají problém rozhodnout, jak s jádrem dál - zejména poté, co se z pilotního projektu stavby “konvenčního, velkého reaktoru” stala noční můra gigantických rozměrů. Dnes stále nedokončený jaderný blok EdF ve francouzském Flamanville měl fungovat v roce 2012 a náklady na něj se zatím zvýšily skoro pětkrát. Naše výhoda by mohla být, že jednu jadernou elektrárnu máme poměrně novou a u druhé zřejmě bude možné prodloužit provoz. Proto by bylo moudré vyčkat, jak to s jadernou energetikou bude v praxi vypadat. Nikoliv z pohledu taxonomie, ale z hlediska realizovatelnosti a skutečných nákladů na tento zdroj energie.

Taxonomie: Společný klasifikační systém EU, který poskytne podnikům a investorům jednotná kritéria pro identifikaci ekonomických činností, jež jsou považovány za environmentálně udržitelné. 

Autor je europoslancem za TOP09