Chodorkovskij na export

Ruští politici se minulý čtvrtek se snažili vylepšit image své země před olympiádou v Soči, seč jim síly stačily. Ráno vstoupil v platnost zákon o amnestii k 20. výročí ruské ústavy, na základě kterého byly mimo jiné osvobozeny členky hudební skupiny Pussy Riot a aktivisté Greenpeace. Posledním v zahraničí známým ruským „politickým vězněm“ tak zůstával bývalý oligarcha Michail Chodorkovskij (50), na něhož se podmínky amnestie nevztahovaly.

Odpoledne však Vladimir Putin (61) překvapivě po pravidelné tiskové konferenci prohlásil, že plánuje udělit Chodorkovskému milost. „Michail Borisovič se na mě nedávno obrátil s žádostí o milost. Už strávil ve vězení více než deset let, což je skutečně tvrdý trest. Navíc se odvolává na nemoc matky, a proto si myslím, že je možné v blízké době podepsat rozhodnutí o jeho omilostnění,“ řekl Putin chladně hloučku novinářů. A hned druhého dne ráno podepsal rozhodnutí č. 922, na jehož základě Chodorkovskij opustil nápravné zařízení v karelské Segože. 

Ještě téhož dne Chodorkovskij opustil Rusko a odletěl do Berlína, kde ho na letišti Schönefeld přivítal bývalý německý ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher. Právě on podle týdeníku Spiegel zařídil pro Chodorkovského letadlo a roční schengenské vízum. Souhlas s krokem ruského prezidenta poté vyjádřil americký ministr zahraničí John Kerry i německá kancléřka Angela Merkelová. Čerstvě propuštěný podnikatel se v Berlíně setkal se synem Pavlem a rodiči, kteří za ním vzápětí přiletěli z Moskvy. Chodorkovského matka Marina byla v Německu donedávna kvůli léčbě rakoviny.

V prohlášení, které umístila na Facebook jeho tisková mluvčí Olga Pispanen, se píše, že Chodorkovskij skutečně kvůli zdravotnímu stavu své matky požádal 12. listopadu letošního roku o milost; jeho trest měl vypršet v srpnu 2014. Chodorkovskij tvrdí, že v žádosti o milost nemusel přiznat vinu v kauze Jukosu - což byl také hlavní důvod, proč o ni nezažádal již dříve. „V první řadě se pokusím splatit svůj dluh vůči rodičům, ženě a dětem. Velmi se těším, až se s nimi setkám a oslavím svátky,“ píše Chodorkovskij.

Osudový střet s ruskou mocí však nečekejme ani v budoucnu. I když by si to mnozí přáli, Chodorkovskij není nový Andrej Sacharov, jehož propuštění by předznamenalo uvolnění autoritářské vlády. A rozhodně to není žádný odpoutaný Prométheus, po jehož propuštění se Rusko magicky promění v lepší zemi. Putin dobře ví, že po deseti letech ve vězení je z něj politická mrtvola, a naplánoval jeho omilostnění tak, aby vylepšil předolympijskou image Ruska.

Nedobrovolný disident

Kromě toho je důležité si přiznat, že Michail Chodorkovskij ke svému jmění nepřišel pouze poctivě - a to si stále uvědomuje i velká část ruské společnosti. Za vlády Borise Jelcina se Chodorkovskij choval jako „loupeživý baron“. A když se chtěl na počátku nového tisíciletí napravit, už na to kvůli střetu s Putinem neměl čas - a nedobrovolně se z něj stal „disident“ a symbol odporu proti Putinovu režimu.

Již v průběhu devadesátých let se stal jedním z nejmocnějších a nejbohatších Rusů; této pozice rozhodně nedosáhl jen čestnou a legální cestou, což na druhou stranu nebylo nic neobvyklého. Po nástupu Vladimira Putina do prezidentského úřadu v roce 2000 byla mezi ním a ruskými oligarchy uzavřena neformální dohoda, která spočívala v tom, že si oligarchové mohou ponechat majetky a ekonomický vliv, ale nesmí zasahovat do politiky.

Právě to však Chodorkovskij dělal. Společně s nedávno zesnulým Borisem Berezovským začali finančně podporovat protiputinovskou opozici a Chodorkovskij dokonce uvažoval o kandidatuře na prezidenta v roce 2008. Říká se, že když v roce 2003 přijel čínský premiér na návštěvu Ruska, nejprve navštívil Chodorkovského a pak až teprve tehdejšího prezidenta Putina. Chodorkovského společnost Jukos dokonce plánovala výstavbu strategických ropovodů bez konzultace se státem.

Avšak největší hřích, kterého se Chodorkovskij dopustil, byla snaha plně legalizovat majetek prodejem nadpoloviční většiny akcií zahraničnímu investorovi, pravděpodobně Exxon Mobile - čímž by se plně vymanil z vlivu ruské byrokratické elity. To si Putin samozřejmě nemohl nechat líbit, a tak se rozhodl eliminovat oligarchy jako třídu.

V říjnu 2003 byl Chodorkovskij zadržen na letišti v Novosibirsku a posléze odsouzen za daňové podvody a další finanční kriminalitu. Jeho trest měl původně vypršet v roce 2011, ale byl obviněn z dalších trestných činů a jeho věznění bylo prodlouženo do 23. srpna 2014. V nedávné době se spekulovalo o tom, že bude zahájeno třetí trestní řízení, ale k tomu - jak se zdá - podle posledního vývoje zatím nedojde.

Na export

„Omilostnění Chodorkovského je určeno především pro export,“ myslí si ruská novinářka a spisovatelka Natalija Gevorkjan. „Hrdinou má být Putin, ne Chodorkovskij. On se má stát milosrdným carem, který umí nejen trestat, ale i odpouštět. A Západ má povinnost tomu všemu tleskat. Jenže lidé na západě nejsou idioti,“ dodává na svém blogu.

„Olympijské hry jsou pro Putina předmětem osobní hrdosti a možností ukázat světu nové Rusko vytvořené silou jeho vůle,“ píše o situaci zvenku Washington Post. Los Angeles Times pak upozorňují, že většina obvinění Ruska ze strany Západu byla spojena s odsouzením členek Pussy Riot, zadržením 30 aktivistů Greenpeace, zákonem o zákazu „propagandy homosexuality“ a vězněním Michaila Chodorkovského.

Avšak během jednoho dne se tří z těchto čtyř problémů Vladimir Putin zbavil. „Putin se nebojí dívek z Pussy Riot, on jimi pohrdá. A stejně tak si je jistý, že nejznámější ruský vězeň pro něho již není nebezpečný,“ píše ve svém komentáři pro deník Novaja Gazeta novinář Andrej Kolesnikov.

Ač je tomu možná těžké věřit, Michail Chodorkovskij je mužem minulosti stejně jako Vladimir Putin. Oba nesou velkou zodpovědnost za současný stav společnosti a politiky v Rusku. Je samozřejmě dobře, že je Chodorkovskij na svobodě a má možnost trávit Vánoce s rodinou. Za své činy zaplatil. Ale v Rusku se jinak nic nezměnilo a nemění.