Zase ji vyškrtnou. Přesto věří, že jednou bude na prezidentku Íránu kandidovat žena

Azam Taleghání se prezidentkou Íránu nestane, přesto to zkusí znovu - a proto si zaslouží pozornost. Je jí sedmdesát tři a poprvé se o povolení kandidovat ucházela v roce 1997. Neuspěla. Podruhé v roce 2009. Zase neuspěla. Nevěří, že rok 2017 bude jiný. Není sama, o kandidaturu se po celé zemi uchází 137 dalších žen – ale Taleghání je ze všech nejznámější a nejprominentnější.

Dcera známého klerika a revolucionáře ze sedmdesátých let je přední propagátorkou ženských práv v islámské republice. Její dlouholetý boj je vlastně bojem o výklad slova “redžál”. V arabštině to znamená zhruba “politická osobnost” a podle íránské ústavy se kandidátem může stát právě jen redžál.

V íránské islamistické verzi demokracie, nad níž bdí nevolená Rada dohlížitelů složená z kleriků, takovým redžálem může být jen muž. V případě žen dohlížitelé vždy využijí své právo kandidátku bez vysvětlení vyškrtnout. A udělají to nejspíš i v tomto případě.

Moc lidí se to nedozví, žádný deník v zemi o ní na viditelných stránkách nereferuje. Jediné, v co může doufat, je podle jejích slov to, že “vyšle zprávu” -  zprávu vládnoucím mužům, že ženy tvoří víc než polovinu populace, jsou vzdělanější než její mužská polovina, zastávají i velmi významné posty, a přesto nemají v íránské politice velmi malý hlas.