Vědci poprvé navštívili ztracený deštný prales v kráteru mosambické sopky

Středečnímu menu se vždycky líbilo, že Pohoří Čerského, na dálném, velmi dálném sibiřském severovýchodě, bylo pro lidské vědění definitivně objeveno jen o čtyři roky dřív, než astronomové odhalili Pluto (což se stalo v roce 1930). A velmi podobný příběh se od roku 2012 odehrává v severním Mozambiku, konkrétně na hoře Mount Lico, píše server Quartz.

Hora je osamocený útes, který se vypíná nad relativní západoafrickou rovinu. Místní i zbytek světa o její existenci pochopitelně věděli, je ostatně těžké si jí nevšimnout. Nikdo však netušil, že v kaldeře vyhaslé sopky chráněné vysokými skalnatými stěnami se skrývá neprozkoumaný deštný prales. K jeho objevu pomohl program Google Earth. Na jeho snímcích biolog Julian Bayliss z Oxford Brookes University objevil i tenhle ztracený svět, když pátral po stopách dosud netknutých pralesů.

Následujících šest let pak po celém světě sestavoval tým odborníků na živočichy, rostliny i motýly -  pochopitelně doplněný o horolezecké instruktory. Expedice sama trvala dva týdny, odehrála se uprostřed května a bylo to poprvé, co do království Mount Lico vstoupila lidská noha. Při popisů výpravy vpadají v mediích slova jako „lesní pevnost padoucha z Jamese Bonda“ nebo „dobrodružství jako od Julese Verna“. Pro méně romantické duše lze zdůraznit, že prales je relativně netknutý - samozřejmě není vyjmutý z planetárního klimatu, ale všechny požáry či sucha jsou přirozeného, nikoliv lidského původu.

Což je cenné ze dvou důvodů. Kromě toho, že badatelé objevili už při první krátké výpravě nové druhy motýlů, rostlin a myší, mohou prales na Mount Lico používat jako “kontrolní skupinu” při bádání v ostatních pralesech naší planety. Izolovaný prales nabízí srovnání mezi lesem ovlivněným člověkem a lesem, který se vyvíjí bez našich přímých zásahů.