Odpůrci přistěhovalectví jsou odsouzeni k porážce

Nyní mohou dohady jít stranou: podle oficiální zprávy německého ministerstva vnitra pocházeli “muži podezřelí z útoků na ženy v Kolíně nad Rýnem téměř výlučně z kruhů přistěhovalců, většinou původem ze Severní Afriky nebo Arabové”. Zprávu přináší (mimo jiné) BBC.

Oznámení odpovídá zveřejněným výpovědím napadených žen, které mluví o mužích, již neuměli německy a mluvili jazykem, který obětem útoků připadal jako arabština.

Za sebe dodejme, že podoba útoku neodpovídá “evropským zvyklostem” - ne snad, že by na starém kontinentě nedocházelo k sexuálně motivovanému násilí, ale dělá se “to” jinak. Hromadné, zřejmě i koordinované útoky proti ženám si lze stěží vybavit z paměti od konce 2. světové války.

Novoroční skandál výrazně mění situaci alespoň ze dvou důvodů. Za prvé vychází poměrně zřetelně najevo jistý “ostych” státních orgánů, médií i liberálně naladěných aktivistů otevřeně informovat. Když se ke kritice německé policie a lokální veřejnoprávní televize přidalo i pondělní zjištění, že k něčemu podobnému (v mnohem menším rozsahu) došlo před rokem a půl také ve Švédsku (tady o tom zpráva Financial Times), začíná se snaha nepublikovat nepohodlná fakta jevit jako systémový problém. Švédský premiér ostatně takový postup nazval právě a “velkým demokratickým problémem” a také hned dvojnásobnou zradou žen”.

A problém to tedy skutečně je, zvláště pokud je možné brát vážně výrok Petera Agrena, který byl velitelem policejní ochrany festivalu We Are STHLM, kde mělo v roce 2014 a znovu v roce 2015 dojít ke skupinovým a zamlčovaným útokům na ženy ze strany afghánských uprchlíků. “To je skutečně bolavé místo,” citují FT zmíněného policejního důstojníka. “Někdy se neodvažujeme říkat věci tak, jak jsou, abychom nenahrávali do rukou Švédským demokratům." Na vysvětlenou, Švédští demokraté jsou xenofobní protipřistěhovaleckou stranou, která občas vede ve švédských průzkumech veřejného mínění.

Takhle nějak vypadá vlastní gól. Těžko říct, jestli si teď, když všechno prasklo, mohli přát Švédští demokraté lepší dárek. Totéž samozřejmě platí kdekoliv jinde, kde by mohli být aktivisté, novináři nebo dobromyslní politici v pokušení referovat o choulostivých skutečnostech jaksi “odpovědně” - myšleno tím neříkat věci, které vyvolávají komplikované reakce.

Druhým důvodem proměny situace je zmatek na frontové linii dosavadní evropské debaty. Jestliže dosud se spor o uprchlické vlně vedl většinou na zlomu konzervativní obránci tradičních hodnost (ať už skuteční nebo ti, kteří tím maskují svoji xenofobii) proti stoupencům liberální otevřenosti, útoky upozornily na to, že rychlý příchod velkého množství uprchlíků může ohrožovat samy liberální výdobytky - třeba emancipaci žen nebo sexuálních menšin.

“Velkou otázkou nadcházejících desetiletí bude, jak evropská víra v univerzální liberální hodnoty přečká dopady masové migrace,” píše jako vždy skeptický Gideon Rachman. Poraženecky dodává, že je naprosto nemožné uprchlickou vlnu zastavit, “ale dokonce i ti Evropané, kteří argumentují ve prospěch přistěhovalců, obvykle tvrdí, že příchozí musí akceptovat evropské hodnoty”.

Podle Rachmana je takový požadavek nerealistický, už proto, že výdobytky feminismu nebo práva gayů a leseb jsou poměrně nedávného data, zatímco mnoho přistěhovalců si s sebou nese mnohem sexističtější a konzervativnější pohled na svět. “Tohle nezmění pár hodin občanské výchovy,” poznamenává autor a dodává, že odpůrci přistěhovalectví jsou přesto odsouzeni k porážce, protože Evropu kvůli její geografické poloze prostě a jednoduše nelze nijak izolovat.

Jaký bolehlav je nová situace pro feministky, ukazují komentáře některých z nich. Laurie Penny se na serveru britského magazínu New Statesman silně rozhořčuje nad tím, jak rychle se zastánci konzervativních hodnot proměnili v obránce práv žen. “Proč nemůžeme brát sexuální útoky stejně vážně i tehdy, když nejsou jejich pachateli přistěhovalci a muslimové?” ptá se.

Po tirádě založené i na vlastní zkušenosti však dodává, že sexuální útoky jsou samozřejmě zcela neomluvitelné a že pro jejich pachatele není možné mít “pochopení”, byť třebas podmíněné jejich kulturní odlišností. Nezbývá než zatnout zuby a vytáhnout do boje. “Pokud chceme zachovat Evropu jako maják boje za práva žen, je to fantastické zjištění,” píše s jistou ironií a vyzývá: “Pojďme tedy do toho. Pokud jsme se náhle stali kontinentem s nulovou tolerancí vůči sexuálnímu násilí a ritualizovanou misogynií, využijme nové energie. Doufejme, že uvidíme skutečnou snahu vlády i jednotlivců pomáhat obětem a útočníky vystavit spravedlnosti. Je snazší připsat misogynii na konto kulturním outsiderům, než si připustit, že všichni muži se musí víc snažit."

Dost podobně to vidí v The Guardian Gaby Hinsliff, která na začátku rovnou říká, že téma je jí tak nepříjemné, že se jí o tom ani nechce psát. Věc musí vyřešit vláda prostřednictvím lepší práce policie.

Úplně jiný pohled má na věc americká konzervativní profesorka Valerie Hudson (která se považuje za feministku). Spolu s Andreou Den Boer je autorkou uznávané knihy Bare Branches o problémech, které asijským zemím a především Číně přináší genderová nerovnováha. Ta v jihovýchodní Asii vznikla nedomyšlenou rodinnou politikou, vedla k významné převaze mužské populace a hrozí destabilizovat společnost. Ve svém článku na serveru Politico Valerie Hudson tvrdí, že Evropa si teď zahrává s něčím podobným.

Autorka vychází především z čísel zveřejněných švédskou vládou, která je “obzvláště transparentní, pokud jde o přistěhovalecké statistiky”.  Podle švédských údajů tedy bylo 71 % všech žadatelů o azyl v roce 2015 mužského pohlaví. Ve skupině nezletilých bez doprovodu vstupovalo do země každý den průměrně 90 chlapců a 8 dívek. “Tato čísla jsou návodem pro vznik příkré nerovnováhy,“ píše americké profesorka.

Podle jejích výpočtů založených na švédských údajích vstoupilo do země 18 615 chlapců/mužů ve věku 16–17 let, v případě stejně starých dívek/žen jde o číslo 2555. Ve Švédsku už jistá nerovnováha existuje díky předchozí migraci; a když se všechno sečte, vychází, že v dnešní věkové skupině 16–17 let žije teď Švédsku 121 914 mužů a pouze 99 079 žen. To je jedno pěkné okresní město složené pouze a jenom z dospívajících mužů. “Pokud bude tento trend pokračovat do roku 2016 nebo ještě déle, každá následná skupina 16 - 17letých bude podobně abnormální a tato abnormalita se časem stane ve Švédsku daností pro širší populaci mladých lidí," píše Valerie Hudson.

Vzniklá nerovnováha je v dané skupině větší než v Číně, která má ovšem na rozdíl od Švédska problémy i v jiných věkových kohortách.  Americká profesorka pak ještě na základě statistik  Mezinárodní organizace pro migraci (jde od organizaci spadající pod OSN) tvrdí, že muži tvoří 66,26% dospělých přistěhovalců registrovaných v Itálii a Řecku a že švédská situace se v podstatě opakuje v celoevropském měřítku.

Valerie Hudson se odvolává na antropoložku Barbaru Miller, která “přesvědčivě ukázala, že zachování normálního poměru pohlaví ve společnosti je veřejným statkem a zasluhuje si proto vládní ochranu”.

Dále pak upozorňuje, že Kanada je zatím jedinou zemí, která si je problému vědoma a reaguje na něj. Nová levicová vláda Justina Trudeaua na konci listopadu oznámila, že bude nadále ze Sýrie přijímat pouze ženy, děti v doprovodu dospělých a rodiny, naopak přímo vylučuje příchod nezletilých mužů bez doprovodu a mladých svobodných mužů (s výjimkou sexuálních menšin). V případě Kanady je prý ovšem hlavní motivací strach z teroristických útoků (páchaných téměř výhradně mladými muži).

Na závěr zdůrazněme, že autorka rozhodně nebuduje žádné konspirační teorie a převahu mužů mezi uprchlíky považuje vzhledem k útěku před válkou a povaze nelegální migrace za naprosto přirozenou věc.

Video: Autor menu viděl Davida Bowieho naživo dvakrát a lituje, že to nezvládl raději dvacetkrát. Takže na rozloučenou s geniálním anglickým elfem třeba tuhle klasiku. Hodně nahlas a díky za všechno.

Kulturní tip: Mazel. ČT art 12.1.2016  21:10. Téměř čtyřicetiletý Denis se živí se jako profesionální kulturista a ve svém věku je stále starý mládenec. K seznámení mu chybí dominantnější povaha i správná příležitost. V posilovně se mu nedaří a celou situaci rozhodně nevylepšuje fakt, že bydlí pod jednou střechou se svou vetchou, ale panovačnou matkou. V momentě, kdy se Denisův strýc ožení s dívkou z Thajska, rozhodne se rovněž skoncovat se samotou. Odjíždí do Thajska, aby našel „pravou lásku“. Ale nevěsta se v sexuálním turistickém ráji s názvem Pattaya nehledá tak snadno…