Na Slovensku se radují, že se jim povedla první velká masová stávka a porazili Volkswagen. „V podstatě je to výzva pro celé Slovensko, že se není nutné bát,“ cituje Denník N odborového předáka Zoroslava Smolinského, novou hvězdu slovenského odborového nebe.
Všichni se teď samozřejmě snaží tvářit jako vítězové, firma naznačuje, že odboráři vlastně přistoupili na nabídku, kterou jim dříve sami předložili, ale budiž. Zaměstnanci si vybojovali výrazné zvýšení platů (a nevybojovali prodloužení přestávek, takže na oběd mají nadále přesně 20 minut). Slovenský deník se nicméně obává, jestli prohra přece jenom nezmění pohled vedení koncernu na své slovenské investice - a zda na svou odvahu odboráři nedoplatí v delším časovém horizontu.
Komentátor serveru Bloomberg Leonid Bershidsky tvrdí, že stávka odhaluje něco hlubšího a prohnilejšího ve vztahu východního okraje Evropské unie s jeho centrem. „Východoevropané mají často pocit, že se jejich země proměnily v západoevropské kolonie - a tento pocit může být pro jednotu EU větší hrozbou než Brexit," píše doslova.
Slovensko zažívá příkladný růst a je to způsobeno především jeho nástupem jako centra automobilové výroby. V roce 2005 se na Slovensku vyrobilo 200 000 aut, v posledních dvou letech vždy více než milion. Auta tvoří třetinu slovenského exportu. Na západě země, kde se automobilky koncentrují, klesla nezaměstnanost pod 5%, zaměstnancům narostlo sebevědomí a začínají se srovnávat s lidmi vykonávajícími úplně stejné profese v západní Evropě. A srovnání pro ně samozřejmě nedopadá dobře: v Německu jsou platy ve Volkswagenu 2,5krát vyšší než v jeho továrnách na Slovensku.
Slováci přitom nevyrábějí žádné šunty, dělají luxusní značky, které přinášejí firmě nejvyšší zisk. Bershidsky upozorňuje, že celá stávka je zvláštní už tím, že na straně odborářů stojí i premiér země, který vlastně mluví ještě radikálněji než sami stávkující. Komentář ještě dodává, že pocit, že se Západ chová k Východoevropanům jako k chudým příbuzným, je všudypřítomný. Jmenuje třeba stížnosti na to, že se tady prodávají méně kvalitní potraviny, nebo cituje mluvčího maďarské vlády, jenž podotkl, že na otevřených trzích západní firmy těžce vydělávají.
Problém je v tom, že komunistická minulost je už hodně vzdálená a obyvatelé Východu jsou si zároveň vědomi, že propast mezi nimi a Západem zůstává stále otevřená. Rozhodně pokud jde o platy; ty nestoupají na Východě o nic rychleji než na Západě.
Podle Bershidského mají lidé na Východě plné zuby své role - a je to i jeden z důvodů, proč jsou dnes u moci v Polsku nebo Maďarsku národovečtí populisté. Autor menu před pár týdny ostatně hovořil s předním českým sociologem Danielem Prokopem, který tvrdil něco podobného: výrazná část české populace je podle něj otrávená z toho, že se nenaplnily porevoluční sny a nepodařilo se Západ dohnat nebo se mu alespoň přiblížit.
Podle Bershinského je však reakcí Německa či Francie stále otevřenější touha po dvourychlostní Evropě. A komentátor varuje, že tohle není moc chytré: Východoevropané si sice musí dát pozor, aby svůj tlak na západní firmy nepřehnali, ale západoevropské země naopak musí být obezřetné, aby nenabízely populistům další a další munici. Na Západě je ostatně podle šetření think-tanku Chatham House ekonomická solidarita se slabšími zeměmi stále jednou z klíčových hodnot EU: podporuje ji 50% běžné populace a 77% tamních elit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
