Je to teplota, při níž se lidské buňky začínají vařit, zvířata trpí a klimatizace způsobují přetížení elektrické sítě. Dříve to bývala anomálie - ovšem horká léta, při nichž teplota ve městě dosáhne padesáti stupňů, se brzy můžou stát realitou.
Sugestivní čtení jako z dystopického románů přinášejí Jonathan Watts a Elle Hunt na serveru The Guardian pod titulkem Na půli cestě k varu: Města při 50°C. Jejich vize je následující: „Chodníky jsou prázdné, parky ztichlé, celé čtvrti působí neobydleným dojmem. Nikdo, kdo vysloveně nemusí, nevychází za dne na ulici. Pouze za noci se pár odvážlivců pouští ven, protože za těchto vysokých teplot úleva nepřichází ani za tmy… Školní hřiště zejí prázdnotou, žáci zůstávají ve třídách a práce venku na přímém slunci je zakázaná… Společnost se dělí na ty bohaté, kteří si mohou dovolit zůstat v chladu, a chudé, již horku neutečou.“
Líčení připomíná post-apokalyptické vize, nicméně teploty 50°C a 51°C se letos staly realitou ve dvou pákistánských a indických městech. V Perském zálivu byly tyto hodnoty naměřeny v minulých letech několikrát. Svaté místo Mekka má rekord 51,3°C z roku 2012 - a je jen otázkou času, kdy bude překonán.
Za těchto teplot jsou města takřka nefunkční a hrozí zhroucení infrastruktur s dalekosáhlými důsledky. Není ale třeba mluvit jen o extrémech. Takřka ve všech zemí vzrůstají počty úmrtí a příjmů v nemocnicích, jakmile teplota překročí 35°C - což stává stále častěji. V současnosti zažívá horká léta s teplotou nad 35°C na celém světě 354 velkých měst - a klimatické změny by toto číslo mohly do roku 2050 navýšit na 970, jak uvádí studie Future We Don't Want, kterou si nechala vypracovat aliance největších světových metropolí C40. Ve stejném období se také očekává, že počet městských obyvatel, kteří budou těmto extrémním horkům vystaveni, vzroste osminásobně, na 1,6 miliardy lidí.
V současnosti už města podnikají kroky, jak vlny veder zmírnit. Horko se lépe zvládá, když je v okolí budov i na jejich střechách vysázena zeleň. Výškové budovy, jež chytře stíní pohyb slunce, rovněž mohou pomoci, stejně jako chodníky a ulice opatřené povrchem, který odráží sluneční světlo. Důležité jsou pak alternativní zdroje energie, které by sloužily k ochlazení, aniž přispívají ke skleníkovému efektu.
Adaptace na horko podle Deva Niyogiho, profesora na Purdue University v Indianě a šéfa oddělení Městského životního prostředí při Americké meteorologické společnosti, vyžaduje nejen změnu toho, jak města stavíme, ale také toho, jak jsou organizována a jak v nich žijeme. Nejprve se musíme připravit na to, že horko může přijít, protože neudeří zuřivě a viditelně jako záplavy nebo tajfun. „Horko je jiné,“ říká Niyogi. „Nepoznáte, že se teploty šplhají k padesátce. Člověka to zastihne nepřipraveného.“
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
