Světová ekonomika se, jak známo, pohybuje v cyklech. A vše nasvědčuje tomu, že ten poslední negativní právě končí a vrací se dobré časy, píše The Economist. Takže hurá. Nebo vlastně ne, protože britský týdeník upozorňuje, že dlouho očekávané celosvětové oživení může mít paradoxně i dost pochmurné stránky.
Jde v podstatě o to, že politika a ekonomika se nepohybují současně, politický cyklus se za tím ekonomickým zpožďuje. To je známá a nespravedlivá věc: ovoce reforem často sklidí teprve političtí protivníci těch, kdo reformy s nasazením vlastní politické kariéry zaváděli, a pak jejich počáteční dopady nepřežili. Příklad? Německý kancléř Gerhard Schroeder: smetánku výsledků jeho reforem sociálního systému neslízl nikdo jiný než současná kancléřka Angela Merkel.
Když se teď ekonomika zvedá, kdo se bude výsledky chlubit? Uhodli jste: Donald Trump nebo stoupenci britského Brexitu, kterým bude oteplování na světových trzích pěkně přihřívat jejich vlastní demagogickou polívčičku. A stoupencům volného obchodu a globalizace v The Economist z takové představy zjevně naskakuje husí kůže.
Svět jde opravdu nahoru; autoři komentáře a následujícího rozsáhlého textu uvádějí řadu příkladů od Spojených států přes Jižní Koreu až po Brazílii, která se po dvou letech úporné recese letos koncem roku zase rozmáchne. Všechno sice není skvělé, mzdy rostou mimo Spojené státy pomalu, Čína stále hromadí dluhy, produktivita neroste bůhvíjak hbitě (to souvisí se zmíněným pomalým růstem mezd). Celkem vzato však po dlouhé době vládne velký optimismus a analytici londýnského týdeníku tvrdí, že tentokrát už je to doopravdy: že finanční krize konečně dobíhá svůj dlouhý zničující cyklus.
Takový Donald Trump to rozhodně vidí a už se chlubí. Ve svých tweetech opěvuje oživení, nová pracovní místa i rostoucí sebevědomí v podnikatelském prostředí - prý výsledek jeho zvolení a očekávaných daňových reforem, stimulů a všeobecného zavádění nových pořádků. Což The Economist označuje za čisté chvástání, americká ekonomika vytváří nová pracovní místa už 77 měsíců v řadě.
Podle Britů je ekonomické vzepětí zákonité, přišlo by tak jako tak. Citují výzkumy, které ukazují, že průměrné oživení po bankovní krizi trvá právě osm let (na základě srovnání průběhu stovky takových krizí). Dnešní oživení ukazuje, že americká i evropská centrální banka postupovaly správně - to se prý ovšem netýká evropských úsporných programů - a že jsme se prostě výsledků dočkali. A když konečně přišly, sedí v Bílém domě nacionalista, který hodlá zničit globalizaci a nastavět překážky světovému obchodu.
The Economist se bojí, že to může přinést katastrofu. Ekonomické oživení bude vnímáno jako potvrzení správnosti “ekonomického nacionalismu”. Může pomoci ke zvolení dalším populistům, jako je Marine Le Pen. “Úspěchy” utvrdí Trumpa a spol. v jejich přístupu, ve stavění bariér a v obcházení WTO. A nakonec se všechno, co osm let klíčilo, může docela ošklivě zhatit.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
