„Vítejte v centru Lagosu, kde dnes večer probíhá slavnostní premiéra nového filmového hitu jménem Blood Line. Netrpělivě očekávaná událost sem přitáhla ty největší celebrity – po červeném koberci kráčí Ramsey Nouah, Genevieve Nnaji nebo Rita Dominic. Že vám tato jména nic neříkají? Tak to asi nejste z Afriky, jde totiž o největší hvězdy nigerijského filmového nebe alias Nollywoodu. Ale znát byste je mohli, Nollywood je totiž druhou největší globální filmovou továrnou hned po indickém Bollywoodu,“ začíná redaktor serveru Vice Thomas Morton svoji videoreportáž o pozoruhodné nigerijské kinematografii.
Vznik Nollywoodu se datuje do roku 1992, kdy jistý prodavač elektroniky natočil dnes již kultovní thriller Living in Bondage. Véháeskový hit vypráví příběh muže, kterého pronásleduje duch jeho ženy poté, co ji předtím obětoval jistému náboženskému kultu. Film inspiroval stovky dalších amatérských režisérů po celé Nigérii, kteří začali natáčet vlastní filmy a stáli u zrodu pan-afrického fenoménu. Zdejší filmový průmysl má dnes roční obrat tři miliardy dolarů a ročně chrlí přes dva tisíce filmů. V praxi to znamená, že v atelierech v Lagosu denně vznikne pět snímků. Každý den se tak konají herecké konkurzy, které lákají nové hvězdy z ulice.
Redaktor časopisu Vice se chce o nigerijské továrně na sny dozvědět více, přihlásí se tedy na šest castingů a doufá, že se v něm probudí herecký talent aspoň na vedlejší roli. Nejdříve se mu nedaří. Bílý, hubený a trochu nejistě vystupující muž v brýlích působí mezi hlasitými a sebevědomými Nigerijci prkenně a nepřesvědčivě. S přibývajícími zkušenostmi z castingů ale Morton postupně pochopí, co se od něj očekává.
Akční melodramata, která tvoří většinu nigerijské filmové produkce, vyžadují fyzické, teatrální herectví plné afektu a silně vyjádřených emocí. „To není přehrávání. To, co považujete za přehrávání, je přirozeným vyjádřením toho, jak v Nigérii žijeme,“ vysvětluje cizinci místní herecký matador Gregory Ojefua. Morton tedy začne být expresivnější a na jednom konkurzu sklidí od publika první uznalý potlesk.
Ve srovnání s místními sice stále působí „prkenně“, má ale výhodu, že je jediný běloch, takže pro určité role nemá konkurenci. To je případ castingu na roli bělošského reverenda, kterou se mu po úspěšném castingu podaří získat. Se štábem se přesouvá točit film do Benin city, menšího města asi dvě stě kilometrů na východ od Lagosu. Natáčení začíná společnou motlitbou k Bohu, aby se film podařil.
Film se jmenuje Love Upon the Hills, jeho režisérem je Lancelot Oduwa Imasuen a jedná o jednoduchý milostný příběh z afrického venkova. Podmínky natáčení jsou na první pohled amatérské, nízkorozpočtové. Herci hrají takřka bez kostýmů ve svém přirozeném oblečení. Když v pozadí kdosi řeže motorovou pilou, zas tolik to nevadí. Celý film je hotový za několik dnů.
Mortonovi se pak podaří získat ještě další roli. Tentokrát jde o větší produkci, která v Lagosu natáčí gangsterku s ambicí stát se kasovním trhákem. Morton hraje zkorumpovaného bělocha, který se vydává za humanitárního pracovníka, ale ve skutečnosti pracuje pro místní mafii. Film je plný zlých padouchů v oblecích, kteří si foukají kouř z doutníků do tváře a pronášejí u toho drsné hlášky. Hlavním tahákem je velká přestřelka, při které zahyne mnoho gangsterů a falešný humanitární pracovník je odvezen v poutech.
„Tohle je bohatší produkce. Na place je vidět, že štáb má více peněz na známější herce, na vybavení. Tohle je směr, kterým se Nollywood ubírá, snaží se točit lepší kvalitu,“ popisuje Morton. V Nigérii se nemění jen úroveň filmů, profesionalizuje se také distribuce. Natáčení na véháesky je minulostí. Filmy se stále ještě prodávají na tržišti na pirátských kopiích DVD, prodej fyzických nosičů ale stále více nahrazuje sledování filmů přes kabelové televize jako Africa Magic a online streamovací služby jako iROKO TV, což je něco jako africký Netflix.
Ačkoli nám mohou filmy, ve kterých Morton vystupuje, přijít směšné, vývoj Nollywoodu pomáhá Nigerijcům vymanit se z kulturní hegemonie nastolené bohatým Západem. Zdejší filmy sice nabízejí béčkové a kašírované příběhy s mnoha klišé, ale vyprávějí autentické místní příběhy. „Naší největší výzvou je zažitá představa, že všechno z Evropy a z Ameriky je lepší. To chci změnit. Většina mých filmů vypráví jedinečné příběhy, které jsou o nás,“ říká tak na závěr reportáže režisér Lancelot Oduwa Imasuen.
https://www.youtube.com/watch?v=oGXs6Cd1jfA
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
