Pečený sněhulák je ebola televizního humoru

Česká televize v pondělí večer uvedla premiérový díl Pečeného sněhuláka, „původní skečové show plné nekorektního humoru“ nebo též „pořadu, který má koule“. Hlavním autorem je Vladimír Skórka, nejznámějším jménem štábu režisér Jakub Kohák. Pětadvacet minut neředěného utrpení se slovy popisuje těžko.

Hranice snesitelného Sněhulák hbitě překročil a mílovými kroky upaloval dál. Po koulích ale ani vidu. Viděli jsme nikoli humor s koulemi, ale naopak bolestivou kastraci, po které humor vykrvácí a zemře. Byla to ebola humoru, epidemie nevtipnosti a nejpředraženější školní besídka všech dob.

Nezáměrné trapno se rozlévalo do šíře, jako kdyby Sněhuláka počurala Pučálkovic Amina. Tele Tele se v porovnání s ním skví jako nejjasnější drahokam lidské mysli. Byla to agónie nejnudnější průměrnosti, která je ještě mnohem horší, než když je něco úplně strašlivě špatné (protože tomu už se lze smát). Pustina imaginace, degradace zábavy, holocaust point,  zóna snaživého totálního nehumoru, kde „what the fuck“ ani „double facepalm“ nestačí. Et cetera, klidně dalších dvacet minut v kuse…

Takové nic

Pečený sněhulák není řemeslně odbytý. O to víc ale zaráží, že se tu technicky kvalitně předvádí takové nic, které nicuje skoro půlhodinu. Nejlepším vtipem by nakonec bylo, kdyby ČT oznámila, že si z nás jen tak zkoušela vystřelit, poškádlit nás a otestovat, co sneseme. Že jde o rafinovaný způsob, jak probudit národ z letargie a přimět ho buď navždy odmítnout platit koncesionářské poplatky, nebo naopak začít na veřejnoprávní televizi klást vyšší nároky. Jsou k tomu jisté indicie – například, že původní název pořadu prý zněl Česko snese všecko.

Utěšovat nás samozřejmě může, že sledovanost byla poměrně špatná - asi 430 tisíc diváků, tedy 11 procent těch, kteří seděli v tu chvíli u televize - a v průběhu pořadu ještě klesala. Jenomže zároveň víme, že další díly už byly natočeny, že jejich kvalita bude také klesat, že sám režisér Kohák na chatu ČT prohlásil, že s dílem není moc spokojený. Že kreativní producentka v létě na tiskovce tvrdila, že dobrý humoristický pořad přece ani nejde udělat - a že ani ta Česká soda nebyla bůhvíco, a to oni měli mnohem horší podmínky.

Jenomže vedení ČT už se zaštítilo tvrzeními, že i na Kavčích horách je pořad pokládán za kontroverzní a české publikum možná ještě není připraveno na takovou dávku nekorektnosti.

Čili i stažení pořadu z vysílání bude vydáváno za smutný nutný úkrok většinovému vkusu, který neocení nic neotřelého. Dávejme si dobrý pozor, jak moc budou stavěny pojmy a významy na hlavu, nepochybně k tomu dojde.

Klopýtání k nepointám

Jistě, všechno se dá zrelativizovat tím, že vkus je různý, nelze předepisovat, co má být správný humor, a nikdo přece nesliboval nic intelektuálního – jako kdyby tu nějaké takové volání bylo masové a opakované. Humor samozřejmě nejde dobře definovat, jelikož jeho rozpětí je příliš široké a pestré. Ale jestli se tvůrci Pečeného sněhuláka pozitivním způsobem v rozhovorech odkazují k britské tradici Monty Pythonů, Mighty Boosh, Little Britain nebo Big Train, je i nejzpozdilejšímu makakovi zjevné, že od svých vzorů a předchůdců nic nepochytili, nebo nedokázali tentokrát přenést na obrazovky. Zaráží i to, že reklamy na různé mobilní operátory, které v poslední době Jakub Kohák natočil, jsou mnohem vtipnější než cokoli z Pečeného sněhuláka.

Což nás přivádí k mnohem vážnější úvaze než jen odlišnostem osobního vkusu. Pečený sněhulák je pouze reklama tvůrců na vlastní domnělou nekorektnost, předstírání, že jde o nějakou provokaci. Raději se tu dvacetkrát ukáže animace se sněhulákem a logem „pořad, co má koule“, než aby tu cokoli s koulemi skutečně bylo.

Cokoli ostřejšího, trefnějšího, aktuálnějšího v jakémkoli smyslu – například, aby scénky nevypadaly zaměnitelně s čímkoli, co u nás vznikalo posledních 30 let. Autorům Pečeného sněhuláka se nechce do ničeho hodně absurdního, kde by se náhle protnuly dva jindy nesouvisející světy, ani k ničemu, co by se dotklo bolavosti života a bylo napojeno na realitu. (Jak známo, dobrý humor dost bolí, protože je v jádru pravdivý.)

Zatímco Kohákovy reklamy dovedou občas potěšit a překvapit aspoň slovními hříčkami, nebo zkrátka tím, že se zdají, že nic nepropagují a odehrávají se mimoběžně od prodeje zboží, v samostatném televizním pořadu se celý zde prezentovaný humor vůči ničemu nevymezuje. A humor je vždy vymezením, urážkou někoho (nejlépe čehokoli tupého a stádního) či onou srážkou dvou nečekaných věcí.

Pečený sněhulák klopýtá ke svým nepointám, k ničemu se nevztahuje a potvrzuje, že do ČT může proniknout jen pořad, který nechce nic sdělit, být osobním, vyhraněně individuálním viděním svých autorů. Pečený sněhulák je pořad vyhraněný pouze svojí beznázorovostí. Tvrzení, že nejde o „svěrákovský humor“, což nám sděluje otrávený dělňas stojící u svěráku, nic dalšího nezaštiťuje. Mohutnost této prázdnoty a její oficiální zaslepená podpora od vedení televize je skličující. Vyznívá o to hůře, že třeba Kancelář Blaník, která se nyní vysílá na Streamu, byla v ČT odmítnuta. Blaník přitom mohl být evolučním mezičlánkem k tomu, aby u nás vzniklo něco porovnatelného se západní produkcí.