Kulturní události roku 2012

FILM

Je to jen vítr
Když se řekne „film o Romech“, automaticky si představíme humanistický kýč. Zkuste si ale představit film, v němž nejsou romantizující klišé, ani citové vydírání. „Jen“ nesmírně podmanivé a napínavé vyprávění ze života jedné rodiny v očekávání pogromu. Tento maďarský film režiséra Benedeka Fliegaufa je silný v obrazové i zvukové složce natolik, že dovede přemoct všechny předsudky. Povinná záležitost pro Tomáše Magnuska a věrné diváky jeho katastrofálně pitomých Bastardů.

Kamil Fila: Přihlížet pogromu

Skyfall
James Bond si zasloužil srazit na dno, aby se narušila jeho dokonalá slupka. Jedině tak, po vyřešení všech konfliktů a temných stránek minulosti, může povstat z mrtvých. Obdivuhodná práce s konceptem akčního hrdiny, skvěle natočené a překvapivě dojemné a přitom pořád velmi chlapské. Možná nejlepší bondovka všech dob (s rozhodně nejlepším Bondem všech dob), která ale nutně potřebovala k vymezení se ony předchozí filmy.

Kamil Fila: Bond. Skutečný Bond

Tmář a jeho rod
Režisér Karel Vachek točí dlouhé, nesrozumitelné filmy zobrazující absurditu světa a vše demonstruje v malém na příkladu současného Česka. Jeho poslední film je o hodně přístupnější než předchozí čtyřhodinové kousky (má „pouhých“ 199 minut), ale kupodivu jeho záběr je globálnější a filosofičtější než kdy dříve. Vachek se bez předsudků ptá „Co je Bůh?“ mnoha lidí a dospívá k velmi překvapivým odpovědím. Absurdita světa nemizí, ale náhle jí lépe rozumíme.

Kamil Fila: Filmař a jeho rod

DIVADLO

Hodina, ve které jsme o sobě nevěděli
Divadlo Komedie zakončilo svou existenci pod vedením Dušana D. Pařízka stylovým předvedením potenciálu celého souboru, který byl tak nesmyslně rozpuštěn. A to se v Handkeho hře nemuselo říct ani slovo.

SAM
Ještě jednou Komedie - hra Kathariny Schmitt pro jednoho herce, režie Kamila Polívková, v hlavní roli neodolatelný samotář Karel Roden.

Jan H. Vitvar: Karel nese čaj

https://vimeo.com/41483097

Asanace
Nejlepší inscenace hodně nemastné neslané sezóny Divadla Na zábradlí. Hold zemřelému panu prezidentu, vynikající sólo na klávesy Igora Chmely v roli architekta Kuzmy Plechanova.

 Vladmír Mikulka: Skryté půvaby asanace

Hořké slzy Petry von Kant
Hra, kterou člověk vidí jednou za život. Vrchol Pražského divadelního festivalu německého jazyka, Fassbinderova láska i smrt mezi střepy skla, mnichovské Resideztheater, barrandovské ateliéry, neopakovatelný zážitek.

HUDBA
Nedělo se toho málo. V roce 2012 čeští mainstreamoví interpreti znenadání opět objevili kouzlo protestsongu. Opět si ten žánr oťukávali. David Koller a Barbora Polákova tvrdili, že jsme si je zvolili Sami.Tomáš Klus zase volal Pánu bohu do oken, což nakonec přineslo jedinou změnu ve veřejném prostoru: byl to totiž on, a ne Karel Gott, kdo získal Zlatého slavíka.

Z globálního hlediska významnější zářez si pak připsalo duo Dva, které v září převzalo cenu za nejlepší zvukový doprovod k počítačové hře Botanicula, a to na Independent Games Festivalu v San Francisku.

Pražská skupina Luno se pak stala první tuzemskou kapelou, jíž se úspěšně podařilo financovat nahrávání nového alba Zeroth prostřednictvím trendové crowdfundingové platformy Indiegogo.

Po osmi letech se na scénu vrátila skupina Umakart vedená Jaromírem Švejdíkem, Dušanem Neuwerthem a Janem P. Muchowem. Na patřičně temném albu Vlci u dveří se často vrací motiv peněz coby zoufalého středobodu života a Švejdík coby autor slov dostal až na hranu možností toho, co dokáže zachytit a rozpracovat popový text.

Jan Burian, který si pro témata svých desek v 21. století vybírá zadání hodná disertací na společenskovědních oborech, natočil po genderových albech Dívčí války a Muži jsou křehcí kolekci písní s titulem Jak zestárnout. S postupujícím věkem se u písničkáře vyostřuje schopnost trefně glosovat civilizační proměny našeho světa, a přitom nepůsobí ani starosvětsky, ani sentimentálně.

Pavel Turek: Jak zestárnout? Nezestárnout

Na novém začátku se ocitla formace Please the Trees vedená Václavem Havelkou, který vždy usilovně pracoval jak na zvuku kapely, tak na její propagaci mimo mantinely české scény. Poté, co se účastnili festivalu South by Southewest v texaském Austinu, natáčeli třetí album A Forest Affair v kalifornském studiu Magnolia Records s producentem Jonathanem Burnsidem. Please The Trees na něm zní zádumčivě, trpělivě i vyzrále.

Dobrým příkladem alba, které v českém kontextu reagovalo na trend temné elektroniky, byl debut Doom na kraji lesa kapely Piča z hoven (PzH). Její členové pocházejí – podobně jako třeba Fiordmoss nebo Teve – z okruhu kolem brněnské FaVU a obrazovost u nich skutečně hraje podstatnou roli. Zranitelný dívčí hlásek zde dokáže vyslovit ne jeden básnický obraz plný brutality. 

Devadesátkové retro plné romantiky, silných melodií a nadnesených emocí nabídl slezský objev Planety vydávající na tamním labelu MMM. Jejich debut Peklo, peklo, ráj najdete zdarma ke stažení ZDE.

Zdarma bylo i EP surfařských punkerů z pražské Letné, Wild Tides. Trojice floutků s hubatým zpěvákem v čele na sebe rychle upozornila ostrými koncerty a vyvinutým smyslem pro přímořský žánr. Přitom by si člověk mohl myslet, že jediná vlna, která se dá na Letné chytit, je ta Zelená s dopravními informacemi.

Kulturní událostí roku se stala také píseň Bohorodičko, vyžeň Putina od ruské punkové formace Pussy Riot. Po letech skladba, která se stala symbolem nějakého politicko-společenského pohybu.

 Pavel Turek: S dívčí energií nejen na Putina

https://www.youtube.com/watch?v=grEBLskpDWQ

VÝSTAVA

Karel Nepraš 
Retrospektivu své celoživotní sochařské sumy měl Karel Nepraš dostat k sedmdesátinám, na akci se ale nepodařilo sehnat peníze a tak se několikrát odložila. Trvalo deset let, než se výstava uskutečnila v pražském DOXu. Karel Nepraš se retrospektivy nikdy nedočkal, zemřel totiž tři dny po svých sedmdesátinách, 5. dubna 2002.

Jan H. Vitvar: Poslední úsměv Karla Nepraše

Skutečná událost
Výtvarná tvorba Davida Němce se od samého počátku ubírala podzemním a bez možnosti výtvarného vzdělání a oficiální veřejné prezentace se během 80. let stal výraznou postavou zdejšího ilegálního výtvarného života. Díla z posledních patnácti let jsou až do 13. ledna vystavena v Galerii Monmartre.

Skutečné události Davida Němce