Geopolitické šachy o Sýrii: Izrael a Turecko se snaží vydělat na křehké situaci po pádu tyrana

V Damašku, Aleppu a Homsu dnes o osudu Sýrie rozhodují samotní Syřané. Překvapivě rychle se po útěku Bašára Asada do Moskvy a pádu jeho diktatury dohodli na přechodné vládě, i když trvají například obavy náboženských menšin z islamistické ideologie vítězných rebelů. Jenomže to není celá Sýrie.

Na jejích okrajích totiž pokračuje to, co Syřanům v minulých více než deseti letech přineslo tolik zkázy a utrpení: vměšování jiných mocností. Benjamin Netanjahu a Recep Erdoğan, hlavní blízkovýchodní vítězové roku 2024, využívají křehkosti země po pádu tyrana ke splnění svých strategických cílů. 

Rozpoutá Turecko novou invazi? 

Zatímco jsou pády a vzestupy mocností obvykle postupné, na Blízkém východě skáčou jako jojo. Před pěti lety se zdálo, že se Turecko totálně přepočítalo: v Damašku po potlačené občanské vzpouře dál vládl Bašár Asad, do jehož pádu investoval turecký vladař Recep Erdoğan velký politický i finanční kapitál. Do Turecka po Bašárově vítězství odešly tři až čtyři miliony syrských uprchlíků, jejichž integrace je pro tamní ekonomiku a společnost velmi nákladná a těžká. Na syrské straně společné hranice pak vznikla turecká noční můra: de facto autonomní oblast ovládaná syrskými Kurdy, jejíž lídři a milice jsou historicky provázané s kurdskými separatisty ze samotného Turecka.