Co je větší ironií osudu? Že nejoriginálnějšího – a svým způsobem nejdůležitějšího – českého polistopadového dokumentaristu zná jen velmi málo lidí (a pokud už si na něj někdo mimo úzký okruh zasvěcenců vzpomene, tak v souvislosti s jeho snímky ze šedesátých let)? Nebo vyznívá jako ještě větší vtip, že jeho polistopadové, více než dvousetminutové opusy vznikají ve společnosti Krátký film?
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 43 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Respekt.cz
Android
iPhone/iPad
Audioverze
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
