Vězněná vůdkyně běloruských protestů byla operována v nemocnici. Rodina se o ni bojí

Jedna z nejznámější tváří běloruského demokratického hnutí, politička Maryja Kalesnikavová vězněná diktátorským režimem Aljaksandra  Lukašenky, je stále v nemocnici. Na chirurgické oddělení zdravotnického zařízení v Gomelu ji v pondělí z vězení převezla záchranka a týž den zde byla operována, stále však není znám důvod zákroku. Nyní je na JIP, kde ji mají hlídat tři tajní policisté. „Je ve vážném, ale stabilizovaném stavu,“ říká Respektu její sestra Taccjana Chomič žijící v polském exilu. Ani rodina o důvodech její hospitalizace nemá podrobnější informace.

Otec ani právník Kalesnikavové Vladimir Pylčenko ji zatím nemohli navštívit, možná by k tomu mělo dojít v průběhu středy. Politička byla ve vězení na samotce a byly jí tam odepřeny návštěvy blízkých. Sama si na zdravotní stav nikdy nestěžovala, když naposledy měla 17. listopadu možnost mluvit s advokátem, nejevila podle něj známky, že by byla jakkoliv nemocná.

„Byla ve skvělé náladě a živě se zajímala o zprávy a posílala pozdravy přátelům a známým,“ popisuje její sestra Chomič. Otec s ní mluvil před měsícem a ani jeho neupozornila na jakýkoliv problém. Všichni lidé, kteří k ní měli sporadický přístup, jsou přísně kontrolováni. Kalesnikavová nemůže s vnějším světem příliš komunikovat ani korespondenčně, cenzor k ní například nepouští dopisy se znakem srdce. Tento symbol je s ní symbol od dob protestů, kdy Kalesnikavová držela spojené ruce právě ve tvaru srdce.

Ve vězení musí politička nosit na oblečení našitý žlutý pruh - takto jsou v Bělorusku označovaní političtí vězni. Běloruská tajná policie nedávno Kalesnikavovou zařadila na seznam teroristů, její rodina se od té doby ještě více bojí o její osud s tím, že by ji Lukašenka mohl chtít sprovodit ze světa. „Události poslední doby nás hodně děsí. Maria i její nejbližší příznivci jsou pod neustálým tlakem. Vyzývám celé světové společenství, aby obrátilo svou pozornost k problémům v Bělorusku,“ říká její sestra.

Za vůdčí úlohu v protestech proti zmanipulovaným prezidentským volbám v Bělorusku v létě 2020 se chtěl původně režim Kalesnikavové zbavit násilným vypovězením do ukrajinského exilu. To však odmítla - a aby to policistům znemožnila, na hranicích roztrhala svůj pas. Odpovědí Lukašenky bylo exemplárně tvrdé potrestání, po roční vazbě dostala loni jedenáct let v trestanecké kolonii za údajný pokus o státní převrat, členství v extremistické skupině a výzvy k narušování národní bezpečnosti.

Respektu se s političkou podařilo v lednu pořídit písemný rozhovor z vězení, který byl odtamtud vynesen ven. „Vězení škodí zdraví a já nejsem výjimka. Snažím se maximálně chránit a o sebe pečovat v rámci možností. Vždy si najdu nějakou práci nebo činnost, abych neměla čas smutnit a být v depresi. Obzvlášť mi pomáhají četba, sport a červená rtěnka,” odpověděla tehdy na otázku, jak se cítí. Že se postavila Lukašenkovi a skončil za to za mřížemi, ale nelitovala. „Každý má svoji roli a osud, a já si vybrala tento. Pro mě navíc není téma zabývat se minulostí, ale tím, co bude dál. Jak naše činy povedou ke konkrétním výsledkům,” napsala Respektu.

„Myslím, že svět s každým dalším Lukašenkovým krokem vidí, jak je jeho režim špatný. To, co nás čeká, bude velmi složité období, iluze a jistota jsou dvě různé věci. Nedostaneme vše a hned. Cesta bude trnitá a bude mít nečekané zvraty,“ poznamenala pak k budoucnosti své i svojí země. „Ale jsem si jistá, že Bělorusové budou moudří, budou projevovat vzájemnou empatii a budou se radovat i z malých vítězství. Já sama jsem připravena dál bojovat a pomáhat, abychom vyšli z této krize a aby v Bělorusku konečně zvítězila svoboda a spravedlnost.”