Referendum nám nikdo nemůže odepřít. Ve Skotsku posílili zastánci nezávislosti

Velká Británie se musí připravit na dlouhé tahanice o nové skotské referendum. Tamní nacionalisté totiž o víkendu počtvrté za sebou zvítězili v národních volbách, což považují za jasný signál od voličů. O jedno místo sice nezískali většinu v parlamentu a přišli tak o důležitou symboliku absolutních vítězů, ale oproti minulých volbám mají o poslance navíc a ze 129 míst v parlamentu jich budou kontrolovat 64.

A jak hned po volbách uvedla předsedkyně Skotské národní strany (SNP) Nicola Sturgeon, strany požadující nové referendum - kam patří i skotští zelení s osmi poslanci - celkově posílily. Sedm let poté, co Skotové v referendu nezávislost odmítli v poměru 55:45, je tak dnes jasné, že otázka nezávislosti nezmizela, ba naopak. Do centra politických debat se referendum znovu dostalo kvůli dvěma klíčovým událostem posledních dvou let na ostrovech: brexitu a pandemii.

Rázná i empatická

“Tento lid si přeje referendum. Neexistuje žádné demokratické odůvodnění, které by Boris Johnson nebo kdokoliv jiný mohli použít k tomu, aby Skotům zabránili rozhodnout o vlastní budoucnosti,” uvedla o víkendu po sečtení všech výsledků Sturgeon.

Britský premiér to nepřímo odmítl s tím, že nepovažuje za šťastné v současné situaci řešit otázky týkající se ústavního uspořádání země a mluvil o “nezodpovědnosti a lehkomyslnosti”. Velká Británie by podle něj měla nyní řešit, jak se zotavit po pandemii.

Pandemií ovšem v debatách šermují jak odpůrci, tak zastánci nezávislosti, neboť zkušenosti posledního roku lze vyložit tak, aby podporovaly argumenty obou táborů. Podobně jako v jiných státech, které fungují na principu decentralizace moci, i v rámci Velké Británie vytáhlo dění kolem covidu do popředí regionální lídry. V případě Skotska Nicolu Sturgeon, která v mnoha situacích působila rázněji a zároveň empatičtěji než Boris Johnson. Komentátoři ji mnohdy přirovnávali k političkám, jako je novozélandská premiérka Jacinda Ardern či německá kancléřka Angela Merkel - a jejichž reakce v pandemii byly dávány za příklad.

Skotsko pod jejím vedení přistoupilo k větším a delším uzavírkám ekonomiky a společenského života než Anglie. A podle některých údajů se tento přístup vyplatil. Například ve statistice deníku Financial Times měřící počty zemřelých lidí nad běžný průměr, což je údaj, který podle řady expertů nejlépe ukazuje dopady pandemie, má Skotsko lepší výsledky než Anglie (ale horší než Německo, Severní Irsko či Dánsko).

Jiné indikátory naopak nenaznačují, že by si Skotsko vedlo nějak zásadně lépe, Sturgeon však během pandemie konzistentně vystupovala jakožto sebevědomá lídryně, která umí zemi vytáhnout z krize. I to podle některých analytiků napomáhá argumentu, že Skotsku by bylo lépe, kdyby si své věci spravovalo samo.

Proti tomu stojí zastánci jednotné britské unie poukazující na úspěch země v očkování. I z tohoto úhlu pohledu je podle nich Skotsku lépe tam, kde je. Jak ukazují průzkumy mapující vývoj veřejného mínění, během loňského léta podpora nezávislosti vzrostla až na 55 procent, ale pak zase poklesla na zhruba 50 procent – a tento propad koreluje s masivní očkovací kampaní.

Pomalá hra ústavních šachů

Zároveň se však pokles překrývá i se skandálem kolem Alexe Salmonda, bývalým dlouholetým šéfem SNP a mentorem Nicoly Sturgeon. Ten byl v roce 2018 obviněn z pokusu o znásilnění a sexuálního obtěžování, letos v březnu ho ale soud zprostil viny. A mezi dřívějšími těsnými souputníky vypukl osobní spor: Salmond obvinil svoji nástupkyni z toho, že se na skandálu chtěla politicky přiživit,  a její spolupracovníky, že ho chtěli dostat z politiky.

Jeho obvinění před volbami zatřásla pozicí SNP a rozjelo se i separátní vyšetřování týkající se toho, jak Nicola Sturgeon nakládala s informacemi o Salmondovi. Komise nakonec dospěla k závěru, že sice pochybila, necméně nepožadovala její rezignaci. Salmond nakonec do těchto voleb vyrazil s vlastní stranou Alba, ale nezískal ani jedno křeslo.

Pro nezanedbatelnou část Skotů hraje v podpoře nezávislosti důležitou roli i pocit, že jejich politické preference v rámci britské unie dlouhodobě nenacházejí sluchu. Konzervativci ve Skotsku volby nevyhráli dlouhá desetiletí, naposledy v roce 1955. Od té doby tu vždy vítězili buď labouristé nebo SNP, nicméně od roku 1979 konzervativci vedli šest z osmi britských vlád.

Stejný pocit si Skotové odnesli z referenda o setrvání v EU: V Unii chtělo zůstat 62 procent Skotů, přehlasovali je však Angličané a Velšané. Skotští nacionalisté od té doby tvrdí, že by lidé měli mít právo vyjádřit se v novém referendu, protože brexit zásadně změnil podmínky rozhodování a Skotsko se dnes nich nachází ve zcela jiné situaci než před sedmi lety.

Překážky pro “druhý” vstup Skotska do EU jsou dlouhodobě známé: země je závislá na britské centrální bance, se vstupem by musely souhlasit i státy jako Španělsko, které se potýkají s vlastními separatisty, a budou tak logicky tyto snahy potlačovat. Navíc dodnes nikdo jasně nevysvětlil, zda by vznikla hranic mezi Skotskem a Anglií, a jak by takové uspořádání fungovalo.

Podle průzkumů jsou Skotové momentálně v otázce nezávislosti rozdělení víceméně 50:50. Sturgeon si nicméně svůj mandát vykládá jasně a další referendum je podle některých komentátorů pouze otázkou času. V Londýně vládnoucí konzervativci opakují, že referendum nechtějí, ale jejich odmítavá pozice by paradoxně mohla skotským nacionalistům jen pomoci. “Pokusy zablokovat referendum by pouze ukázaly, že Velká Británie není založená na rovnocennosti všech členů a že Westminster již nevnímá britskou unii jako dobrovolnou,” uvedla Sturgeon o víkendu.

Boris Johnson podle všeho plánuje dál apelovat na nutnost společné obnovy po pandemii a potřebu plně se soustředit na tuto otázku. Úspěch očkovací kampaně byla “zásluha týmu Velká Británie”, jak napsal v gratulačním dopise Sturgeon a pozval ji k dalším jednáním.

Jak se bude situace dál vyvíjet, respektive, kdy začnou skotští nacionalisté tlačit na vypsání nového referenda, ukáží až příští měsíce. Obě strany budou velmi pečlivě vážit, jaké načasování pro ně bude nejvýhodnější. Jak pro Financial Time popsal Ciaran Martin, britský vyjednavač během minulého referenda, Velkou Británii čeká “pomalá hra ústavních šachů”.