Putin bude dál vládnout jako otec národa, shodují se komentátoři

V zákulisí ruského státního aparátu momentálně probíhají změny, jejichž cíl zatím není zcela jasný. Vše začalo minulý týden, kdy prezident Vladimir Putin v tradičním proslovu o stavu země nečekaně oznámil, že se chystá přepsat ruskou ústavu, a významně tak změnit politické fungování 150milionové země.

V nové verzi ústavy mají být posíleny pravomoci premiéra a parlamentu na úkor prezidenta, zároveň má vzniknout nový úřad zvaný Státní rada, který bude stát do určité míry nad prezidentem i premiérem. Detaily těchto změn předložíme veřejnosti už brzy, vzkázal Putin. Ihned poté ke všeobecnému překvapení rezignovala vláda premiéra Dmitrije Medveděva, aby novému uspořádání uvolnila místo - a bleskově byla nahrazena novým kabinetem vedeným dosud málo známým technokratem Michailem Mišustinem.

Nečekaný a v rychlosti provedený manévr vyvolal množství vzrušených spekulací. Domácí i zahraniční komentátoři se více méně shodují, že to nejspíš znamená jediné – prezident Putin, který po skončení svého šestiletého funkčního období už nemůže znovu kandidovat na prezidenta, si pro sebe chystá novou funkci předsedy Státní rady, do které po roce 2024 odejde. Uvolní tím místo svému nástupci, ale na dění v Rusku bude dál dohlížet z pozice šéfa nového mocného úřadu.

„Putin je unavený z každodenního řízení země a chce v roce 2024 odejít ze své současné funkce. Světové záležitosti mu mohou stále připadat vzrušující, ale velmi rád někomu přenechá péči o ruské důchodce a ruskou infrastrukturu,“ řekl v rozhovoru pro Respekt známý komentátor Mark Galeotti. „Neodejde jen tak do ústraní, od moci, která mu umožňuje zasáhnout, kdykoli potřebuje. Přenesl část prezidentských pravomocí na premiéra, aby oba posty vyrovnal a jednoho mohl používat proti druhému, přičemž pro sebe počítá s novou ústavní rolí jakéhosi otce národa. Teď mu zbývá, aby si našel svého prezidentského nástupce, kterému bude věřit,“ dodal.

Podobně se vyjadřovali i další odborníci. „Ústava bude upravena tak, aby Putina udržela na vrcholu, a je úplně jedno, jestli jeho nová role bude mít název prezident, premiér, předseda Státní rady nebo cokoli jiného,“ interpretoval změny komentátor nezávislé televizní stanice Dožď Konstantin von Eggert. Podle politologa Grigorije Golosova je vytvoření Státní rady vůbec nejvýznamnější změnou, kterou Putin navrhuje. „Tohle nové těleso, o němž se dosavadní ústava vůbec nezmiňuje, může Putinovi dovolit udržet se u moci,“ řekl serveru Meduza. Něco podobného udělal loni kazachstánský lídr Nursultan Nazarbajev, který pro sebe vytvořil doživotní post jakéhosi „otce národa“ - a podle komentátorů vše nasvědčuje tomu, že Putin hodlá jít v jeho stopách.

Následující vývoj tuhle interpretaci potvrdil částečně. Návrhy změn ústavy, které už pár dní po Putinově projevu předložila ústavní komise, se liší od toho, co prezident původně zmiňoval. Sice posilují některé pravomoci parlamentu, který má mít nově schvalovat kromě premiéra i jednotlivé ministry, ale prezident bude mít i nadále pravomoc celou vládu odvolat a jmenovat místo ní novou.

Prezident navíc některé nové pravomoci získá: bude mít třeba právo odvolávat ústavní soudce nebo vetovat rozhodnutí parlamentu. Ústavní změny tedy jeho moc neoslabují, ale spíše posilují. Možná jde ale spíš o celkové utužování autoritářské hierarchie - nebo chce mít Putin silnou pozici, aby si mohl ještě coby prezident nerušeně dobudovat „nový trůn“.  Případně jde o zastírací manévr. O zmíněné Státní radě, která byla dosud jen poradním orgánem a podle komentátorů by se měla stát oním Putinovým útočištěm, se totiž návrhy zmiňují jen vágně. Tato rada má „zajistit správné fungování a spolupráci mezi jednotlivými součástmi vlády a určovat hlavní směr domácí, zahraniční a socioekonomické politiky“. Konkrétní rozsah pravomocí má být popsán ve zvláštním zákonu, který teprve bude vytvořen.

Putin všeobecně rozšířenou teorii, že se chystá Rusku vládnout z pozice šéfa Státní rady, veřejně odmítl. Na setkání se studenty tuto středu na přímý dotaz, zda se po roce 2024 chystá vládnout Rusku z povzdálí, jako to dělá Nazarbajev, odpověděl: „Vytvořením pozice, která by byla nad prezidentem, by vznikla dualita moci, což je pro zemi jako je Rusko nepřijatelné.“ Současně zopakoval, že nechce vládnout až do smrti, jako to dělali sovětští vůdcové v 80. letech, protože by to vedlo ke všeobecné stagnaci.

Novinář Roman Dobrochotov z ruského investigativního serveru Insider je nicméně přesvědčen, že Putin po roce 2024 sice nebude znovu kandidovat na prezidenta, ale zemi bude de-facto řídit z pozice šéfa Státní rady, ze svého křesla předsedy vládnoucí strany Jednotné Rusko a také skrze svou neformální síť lidí dosazených na vlivná místa. To si myslí i Taťjana Stanovaja z Moskevského think tanku Carnegie. „Současné reformy vytvářejí prostor pro několikaleté přechodné období, kdy bude moci Putin jmenovat svého nástupce a zpovzdálí ho sledovat,“ napsala ve své analýze. Pokud by se nástupce neosvědčil, Putin bude mít dost silných pák k tomu, aby ho nahradil.

Podle Dobrochotova je ale překvapivé, že reformy přicházejí tak brzy. Do konce Putinova funkčního období zbývají ještě čtyři roky. Mimořádného spěchu ohledně přijetí reforem si všímá i Konstantin von Eggert. Ačkoli Putin řekl, že návrh ústavních změn bude předmětem rozsáhlé společenské diskuse, přesně týden po jeho projevu byly jednomyslně schváleny v parlamentu. Politoložka Ekaterina Schulmann si na sociálních sítích všimla, že v textech návrhů chybí interpunkce, což vypovídá o tom, že byly nejspíše psané ve velkém spěchu. „Možná za ten spěch může mimořádně špatný stav ruské ekonomiky a rostoucí nespokojenost obyvatel, možná Putinovy osobní nebo zdravotní problémy, můžeme jenom spekulovat,“ říká Eggert.

Otázka, kdo se stane oním Putinovým nástupcem, ale zůstává otevřená - nově jmenovaný premiér Michail Mišustin to totiž podle všeho není. „Medveděvova rezignace na premiérský post a jmenování Mišustina, apolitického šéfa daňového úřadu, sice otevírají proces výběru nástupce, ale ani v nejmenším nenaznačují, kdo by jím měl být,“ píše v komentáři pro Bloomberg Leonid Beršidskij. „Nemůžu se ubránit dojmu, že ani zkušení znalci Kremlu netuší, co vyvolalo Putinovy momentální mocenské manévry čtyři roky před koncem jeho funkčního období. Snad to bude časem zřejmější,“ dodává. Zároveň připomíná, že i Putinův předchůdce Boris Jelcin strávil většinu z posledních tří let vlády hledáním svého nástupce.

Putin sice nenaznačil, koho by si přál za nástupce, ale vyslal jasný signál, kdo Rusku vládnout nebude. Součástí ústavních návrhů je mimo jiné i ten, který zakazuje kandidovat na vysokou státní funkci lidem, kteří se nenarodili v Rusku, případně strávili delší dobu v zahraničí. „To je evidentně namířeno proti šéfovi opozice Alexeji Navalnému,“ vysvětluje Eggert.