Proč to tak strašně trvá? Čekání na amerického prezidenta nesouvisí se zručností sčítačů

Na českých sociálních sítích hmatatelně sílí pocit, že sečítání sto miliónů korespondenčních hlasů měli Američané přece jenom raději svěřit do rukou schopnějších Středoevropanů. Projděme si tedy pro orientaci některá fakta s tímto typem voleb spojená. Počet hlasů zaslaných poštou je naprosto bezprecedentní. Tvoří zhruba dvě třetiny všech odevzdaných hlasů. Zkušenost s tímto typem hlasování přitom zase tak velká není, respektive je v různých amerických státech různá.

Někde už se ani jinak hlasovat nedá (Colorado, Oregon, Utah, stát Washington, Havajské ostrovy), jinde je to téměř žhavá novinka. S tím souvisí zběhlost a praxe volebních komisí a také připravenost pošty, kterou se navíc administrativa Donalda Trumpa zřejmě záměrně snažila podfinancovat, aby monstrózní úkol zvládla pokud možno co nejhůř. Pravidla jsou také v různých státech různá, ale v zásadě ale existují dva typy s různými variantami:

1. Absentee ballots určené původně pro voliče, kteří se různých objektivních důvodů (nemoc, profese) nemohou zúčastnit regulérních voleb. Tento typ obvykle využívá také americká armáda a Donald Trump ho ve svých předchozích vystoupeních nepovažoval za problematický. V podstatě jde o to, že si o korespondenční hlasovací lístek musíte zažádat - osobně, někdy emailem, někdy telefonicky. To samo o sobě předpokládá, že se musíte skutečně fyzicky nějak projevit a třeba identifikovat. Pokud vaše babička nejeví o volby zájem, těžko ji donutíte, aby se měsíc předem drkocala do volební místnosti pro hlasovací lístek. Některé státy vyžadují i uvedení důvodu, ale většina nikoli. Letos navíc kvůli koronaviru mnoho států umožnilo jednoduše uvést “zdravotní důvody“ a dál si s tím nelámalo hlavu. Absentee voting používá třeba Pensylvánie, která - jak víme - je v tuto chvíli středobodem sčítacího vesmíru.

2. Mail-in ballots zavedené některými státy prostě proto, aby se voličům zjednodušil život a aby jich volilo co nejvíc (prokazatelně účast u voleb zvyšují). V tomto případě dojdou hlasovací lístky prostě všem zaregistrovaným voličům. Volič se pak sám rozhodne, zda lístek doručí do volební místnosti v den voleb osobně, nebo ho tam pošle. S tímto typem hlasování má Trumpův tábor zásadní problém a tvrdí, že je otevřen masovým podvodům. Ty se nicméně zatím nikdy nepodařilo odhalit a ani Trump nikdy s žádným jasným důkazem nepřišel. Mějme přitom na paměti i to, že má čtyři troky pod kontrolou federální vládu a veškeré federální vyšetřovací agentury. Na druhé straně je jasné, že pokud vaše babička nejeví o volby zájem, a přesto dostala poštou hlasovací lístek, máte jistou šanci ho odeslat za ni. Jistě vám nedělá hlavu, že riskujete průšvih minimálně v podobě tučné pokuty či pár týdnů pod zámkem.

Protože samozřejmě kontrola existuje a její systém je ve většině států prostý. Volič má lístek (který si vyžádal nebo ho nafasoval) a k němu dvě obálky. Do první, čisté, vloží hlasovací lístek. Obálku s lístkem pak vloží do další obálky, na kterou se podepíše. A vše pak odešle. V místě doručení, volební místnosti, uvidí sčítací komise nejprve obálku s jeho podpisem, který porovná se vzorovým podpisem v registru voličů. Dělá se to tak i v bance na přepážce - a ano, používá se i strojové čtení. Pokud podpisy sedí, je první obálka otevřena a z ní se vynoří obálka druhá, čistá a anonymní. Ta pak putuje na hromadu stejných čistých obálek, stále zapečetěných, takže za pár sekund už nikdo neví, z které podepsané obálky se která nepodepsaná vynořila. Podepsaná obálka putuje do smetí. Nepodepsaná bude otevřena v příslušném termínu.

Ten se liší. Někde se smí začít sčítat dříve než v den voleb, někde ne. Někde (Pensylvánie) se místní úřady rozhodly, že budou sčítat ještě tři dny po volebním úterý, protože se tak do součtu vejdou i hlasy odeslané v den voleb. Jinde je termín ještě delší. Na tento časový posun útočí Trumpovy týmy a třeba v Pensylvánii teď (čisté) obálky, jež došly později než v úterý, leží zapečetěné bokem ve volebních místnostech, dokud stížnost neproběhne všemi možnými instancemi soudního rozhodování. Čísla, která čteme v médiích, s těmito hlasy zatím vůbec nepočítají - Joe Biden vede v sečítání i bez nich.

Výše uvedené je obecný přehled, různé státy mají svoje vlastní pravidla. V Severní Karolíně musí například absentee ballots kromě podpisu voliče sichrovat ještě podpisy svědků. Jejich počet ovšem tamní samospráva kvůli koronaviru letos snížila ze dvou na jednoho a poprvé umožnila o korespondenční hlasování žádat mailem nebo faxem (toto zařízení zjevně ještě v Severní Karolíně existuje). Trochu se snažit je však přece jenom potřeba, zpracování doručených hlasů začíná páté úterý před dnem voleb ( který je, jak je celosvětově známo, první úterý po prvním listopadovém pondělku).

Pokud odešlete hlas s poštovním razítkem datovaným v den voleb, bude sečten i v případě, že dojde ještě devět dní po magickém úterku. I toto opatření je ovšem v tuto chvíli předmětem soudní licitace, takže část hlasů leží v zapečetěná bednách ve volebních místnostech. V každém případě, třeba právě sečítání v Severní Karolíně prostě nemůže skončit dříve než příští čtvrtek a vůbec to nesouvisí se zručností tamních sčítačů.

Na závěr si řekněme, že Amerika je velká chaotická země bez centrální kontroly. I americké deníky občas prostě konstatují, že netuší, v kterých okrscích danou noc Nevada sčítala a co ji k tomu vedlo. Letos je situace ještě o to zmatenější, že se už od primárek chronicky nedostává volebních komisařů. Důvodem je koronavirus a prostý fakt, že do komisí chodí obvykle dobrovolně lidé vyšších ročníků, kteří si to všem letos dost často rozmysleli.

Podvody? Nic není dokonalé. Je ale velký rozdíl mezi nečestným hlasováním jménem apatické babičky a masově koordinovaným podvodem v řádu desítek či stovek tisíc hlasů. Mezi lety 2000 - 2012 bylo zaznamenáno 491 pokusů o falešné hlasování v poměru k miliardám odevzdaných hlasů. Hlasování také občas provázej dílčí problémy v podobě zmatečných instrukcí a zatoulaných obálek. Existují spory týkající se verifikace podpisů (v bance je šance podepsat se podruhé, když se první pokus nepovede).

Existují také podezření, že se voliči mohou dostat pod tlak svého okolí - rodiny nebo zaměstnavatele. Existuje i podezření, že je možné někomu za odevzdaný hlas zaplatit. Něco z toho platí ovšem i pro běžné hlasování. Znovu je ale potřeba zdůraznit, že je velký rozdíl mezi jednotlivými případy a masovou, řízenou defraudací. Zatím nic nenasvědčuje tomu, že by měl Donald Trump v ruce něco, co by k ní odkazovalo. Byť samozřejmě nemůže vyloučit, že s šokujícím odhalení ještě vyčkává.