Opevněnou Oděsou zní modlitba za špatné počasí

Na začátku března bývá v Oděse krásné počasí a ulice jsou brzy plné lidí. Ale tuto středu milionový jihoukrajinský přístav vyhlíží úplně jinak: chodec zažívá podivně prázdné ráno v tichém městě. Obchody s potravinami jsou otevřené, občas i nějaké obzvlášť odolné květinářství a obchody s mobilními telefony. Restaurace, služby a kavárny však mají zavřeno, i když to není nařízeno. Oděsa vypadá opuštěně - a na završení všeho je letošní březen obzvlášť studený, větrný, deštivý a vůbec nepřátelský.

“Modlím se za každý den, kdy na telefonu najdu předpověď špatného počasí,” říká Oděsanka Inga Kordynovská. A není sama. To znamená i bouřlivé moře, což zase značí, že riziko ruského útoku na město je nižší. Mezi světovými analytiky i pozorovateli z oděských ulic a oken se má za to, že ruské válečné lodě, které se před pár dny zjevily na dohled města, odpluly bez pokusu o útok právě kvůli vlnám a nepříznivému větru.

“Útok” a “příprava na útok” jsou každopádně nejskloňovanější slova ve městě. Nepanuje hlad či nedostatek, panuje tu obava, že tohle všechno ze dne na den do Oděsy přijde. Město už od svého založení jako by celé mířilo a obracelo se k moři. To dělá dodnes – ale když se teď návštěvník blíží ulicemi směrem k pobřeží, znamená to, že se k prázdnotě přidává čím dál víc pytlů s pískem a barikád z pneumatik. Nakonec se případné agresi brání i řetězem svázané kavárenské stolky. K moři, přístavu a slavným Potěmkinovým schodům se vůbec nedá dostat. Město od vody odděluje ještě domobrana se žlutými páskami na rukávech, která v praxi řídí provoz ve městě.

Inga Kordynovská o svých modlitbách vypráví na místě, kde se Oděsané připravují na případný ruský útok. Ještě nedávno módní food market s šakšukami, korejskými polévkami a pizzami se pod vedením právničky a jejích přátel proměnil ve sklad potřebných věcí, které sem lidé nosí - aby odtud léky, boty, teplé deky i nabíječky putovaly k ukrajinským vojákům. Takových improvizovaných skladů je v Oděse několik, různé skupiny dobrovolníků je založily nezávisle na sobě.

Ani odpoledne vítr neustane a vyslyší tak Inžino přání, ale nebe se projasní - a spolu s ním i město samo. Ulice se trochu zaplní lidmi, kteří míří s igelitkami s nákupem domů. Večeře venku se ale nekonají, od sedmi hodin platí zákaz vycházení. Domobrana denně hlásí údajné odhalené sabotéry a ruské průzkumníky, kteří mapují zdejší infrastrukturu a opevnění. Po policejní hodině se tak ulice zase téměř dokonale vyprázdní. Město přečkalo další den bez útoku a připravuje se na nebezpečnější noc…

Pro stovky Oděsanů byl ale tenhle den na neznámo dlouhou dobu poslední ve městě. Zamířili na přechod do Moldavska vzdálený sotva hodinu autem. Je plný utečenců jako každý den. Ti, kteří jdou pěšky, se před nečasem schovávají ve velkém stanu, kde dostávají horký čaj, auta čekají v několikahodinové frontě. Kdo nemá to štěstí, že na něj na moldavské straně čeká odvoz, nebo nemá plán, kam pokračovat, posune se jen o pár stovek metrů dál do stanového města za hraniční čárou.

Do Moldávie přišlo za posledních deset dnů zhruba čtvrt milionu lidí. Nejchudší země Evropy tak v přepočtu na počet obyvatel čelí největšímu uprchlickému náporu ze všech ukrajinských sousedů. Příhraniční velkokapacitní stany se rychle plní. Doba, kdy ukrajinští uprchlíci Moldávií jen prošli a mířili dál, pomalu končí. Teď přichází chudší lidé - a ti nemají důvod nebo peníze pokračovat.

Reportáže z opevněné Oděsy a uprchlíky obleženého Moldavska najdete v dalších číslech časopisu Respekt a na webu respekt.cz