Jak se zbavit "Babišových" úředníků, a přitom neporušit zákon

Zpráva o tom, že Úřad vlády ČR se oproti Babišově vedení za nového premiéra rozšíří o 74 úřednických pozic, přišla před Štědrým dnem - a mnozí se nad tímto ohlášením logicky pozastavovali. Je to vážně táž vláda a především politici SPOLU, kteří před říjnovými volbami slibovali, že úřednický stav zeštíhlí o třináct procent?

I když se však rozšíření Strakovky může jevit jako porušení předvolebního slibu (a v určitém smyslu jím je), má logické vysvětlení: pokud chce Fialova vláda vládnout a dostat do systému své lidi (mimo jiné pro nově vzniklé ministerské funkce), nemohla kvůli zásadnímu zákonu o státní službě udělat nic jiného. Nový kabinet si totiž může na ministerstva primárně přivést pouze politické náměstky (na rozdíl od odborných) a poradce, kteří se stanou součástí kabinetu ministra. Ostatní úředníci spadající pod služební zákon mohou „být odejiti“ jen za zákonem vymezených prohřešků (závažné nebo opakované porušení služebních povinností).

Klíčové slovo pro příběh o překvapivém navyšování počtu úředníků na Úřadu vlády a jednotlivých ministerstev je systemizace. Jedná se o běžnou součást služebního zákona, která nastane mimo jiné vždy k 1. lednu a vláda díky ní může pozměnit počet úředníků či počet odborů a sekcí na jednotlivých ministerstvech. Důvodem takového opatření má být snaha umožnit pružnější fungování úřadů, třeba rychlejší odchod těch méně schopných, kteří neplní povinnosti. V případě střídání vlád, navíc po osmi letech, však spíše slouží jako cesta, jak dostat do státní správy alespoň částečně „své“ lidi, resp. zbavit se těch nejvěrnějších k předchozí politické garnituře.

Služební zákon měl zajistit, že státní správa se stane apolitickou, takže nastupující garnitura bude mít možnost si na resort přivést zmíněné politické náměstky, poradce a sekretářky. Kýžené apolitičnosti se však zatím podle analýzy společnosti KPMG z roku 2018 nepovedlo dosáhnout, přičemž na vině může být i snaha politiků nebrat normu příliš vážně. A po konci kabinetu Andreje Babiše je ještě o důvod navíc prozkoumat státní správu.

Za jeho vládnutí některá úřednická rozhodnutí odsouhlasila evropské dotace holdingu Agrofert spadajícímu do Babišova svěřenského fondu - a to za situace, kdy je to podle Evropské komise v rozporu se zákony, protože se nyní už expremiér nacházel ve střetu zájmů. Vláda Petra Fialy už si sice začala prověřovat, jak poznat úředníky, kteří porušovali pravidla hry, rozhodli v rozporu se zákony, a především jak jim takové chování prokázat.

Politici zatím mluví o jednotkách, maximálně desítkách případů ve státní správě, kde je přes 70 tisíc úředníků. Jelikož však byla Fialova vláda jmenována prezidentem Zemanem až 17. prosince a správy se fakticky ujala až po víkendu 20. prosince, nebylo každopádně do konce roku dost času seznámit se s tím, kdo na ministerstvech a ve Strakovce sedí.

Systemizaci na příští rok navíc už 5. listopadu schválil kabinet ANO a ČSSD, nový návrh ji má jen upravit. „Navrhované úpravy jsou předkládány zejména z důvodu změn, které nebylo možné z časových důvodů zařadit do materiálu k systemizaci schváleného vládou 5. listopadu,“ vysvětluje v návrhu ministerstvo vnitra.

Nejde však jen o to, že se systemizace nestihla připravit (v roce 2017 ji mimochodem vláda Andreje Babiše stihla provést až 22. prosince, přičemž politici hnutí ANO předtím byli součástí kabinetu Bohuslava Sobotky z ČSSD). Její provedení založené pouze na snaze zbavit se konkrétních úředníků je právními experty považováno za obcházení služebního zákona. Už bylo sice vyzkoušeno, že když vláda odchod úředníků šikovně odůvodní, domoci se nápravy u soudu trvá několik let - je potřeba prokázat, že změna byla provedena za účelem zbavit se nechtěných pracovníků.

I když se proto příliš odejitých úředníků do sporů nepouští, existují však už případy, kdy jim soudy daly za pravdu, že byli politiky odvolání nezákonně. Proto je logičtější snažit se v průběhu příštího roku prokázat případná úřednická pochybení a úředníky, kteří se chovali v rozporu s pravidly, dostat pro porušení povinností ze státní správy jinak než systemizací.

Navíc noví ministři úředníky na ministerstev (i ty, kteří v rozporu s pravidly stranili bývalému premiérovi) potřebují víc než se může zdát, alespoň v prvních týdnech. Služební zákon má i své problematické stránky, ale do určité míry zajišťuje stabilitu úřednického stavu. I proto je příchozí ministr ze začátku odkázán na jejich rady, co se chodu resortu, rozjednaných investic nebo jen porad týče.

Zmíněné navyšování, které bude stát o 43 milionů korun na platy více než doposud, je tak vedeno především snahou pokrýt nově zřízené agendy i personálně – a umožnit ministrům zvolit si pracovníky. Pod ministryni pro vědu, výzkum a inovace Helenu Langšádlovou bude spadat 31 zaměstnanců, v útvaru ministra pro evropské záležitosti Mikuláše Beka jich bude 13. Ministr a předseda Legislativní rady vlády Michal Šalomoun dostane 11 pracovníků, Ivan Bartoš 12.

Postup pětikoalice tak dává smysl, přesto je tu jedno poučení z mediální bouře kolem navýšení pracovníků Úřadu vlády. Nabízí se otázka, jestli bylo správné před volbami stále dokola zdůrazňovat, že současná vláda bude snižovat počty úředníků za každou cenu. Někteří z politiků, kteří si už prošli vládním angažmá, museli tušit, že zas tak rychle to nepůjde. Směrem k veřejnosti, které taje služebního zákona zůstávají skryté, to působí jako dvě rozporuplné zprávy. A jestli v souvislosti s touto vládou něco platí, pak jsou to velká očekávání, jež ve voličích svou rétorikou vzbudila.