Hospodští píší Babišovi: Pomozte nám víc

Vládě se začínají vršit účty za boj s koronavirem. Nově se na ni v sobotu obrátilo 17 restauratérů, z nichž někteří dosud platili za vzor úspěšného fungování. V otevřeném dopise adresovaném Andreji Babišovi a vládě upozorňují na „neudržitelnou situaci všech podnikatelů v gastronomii“ a žádají větší pomoc ze státních peněz, než ministři dosud nabízejí.

„Pokud pomoc vlády nebude rychlá, budou naše statutární orgány podle současné legislativy povinny vyhlásit insolvenci,“ stojí v dopise se sobotním datem, pod kterým je podepsán třeba zakladatel sítě Ambiente Tomáš Karpíšek, televizní rádce Zdeněk Pohlreich, restauratér a porotce z pořadu Masterchef Jan Punčochář či lidé stojící za značkami jako Potrefená Husa, Grosseto nebo La Bottega.  Každý ze signatářů v dopisu uvádí i počet svých zaměstnanců. Součet činí 3750. Dopis je nicméně formulován de facto jako vzkaz celého odvětví, kde pracuje kolem čtvrt milionu lidí .

Čína na čtvrt plynu

Od minulého víkendu platí v hospodách a restauracích zákaz vstupu hostů. Lze jen vařit a jídlo prodávat přes donáškové služby, ale ani o ty v době celostátní karantény není zdaleka takový zájem jako dřív. Zavřeno mělo být na deset dnů, ale průběh epidemie se zatím zhoršuje, s uvolňováním všech restrikcí se podle šéfa krizového štábu Romana Prymuly počítá až po Velikonocích.

Zákaz vycházení logicky vede k razantnímu útlumu ekonomiky, z něhož se pozvolna podobně aktuální problém, jako je ochrana zdraví. Vláda proto během uplynulého týdne přijala několik opatření, aby firmám a podnikatelům pomohla, třeba odklad některých daňových plateb a program bezúročných půjček.

Posledním krokem byl ve čtvrtek schválený státní příspěvek na mzdy pro ty firmy, které přímo podléhají vládnímu nařízení o útlumu provozu, tedy i na veškerou gastronomii. Stát po dobu nucené odstávky bude hradit 80 procent mezd, firmy mají ze svého svým lidem platit jen zbytek.

V době takřka nulových tržeb, kdy navíc chybí jasná perspektiva do budoucna, je ale i taková pomoc podle restauratérů chabá. „Mzdy tvoří přibližně jen třetinu nákladů. 80 procent z jedné třetiny nikoho nezachrání. Tržby jsou sotva desetinové, většina restaurací má zavřeno. To nemůžou přežít,“ argumentuje Karpíšek, spolumajitel 25 podniků s 1100 zaměstnanci. Provoz přes roznáškové služby, které si z tržby nechávají okolo 30 procent, je prý ztrátový a podniky ho využívají hlavně k vyprodání zásob. Podle Pohlreicha je situace zdravá na velkou revizi státního rozpočtu, na ořezání všech zbytných výdajů a na zamyšlení se, jestli je „spravedlivé“, když státní zaměstnanci budou dál brát sto procent platu a krizi budou mít „na hrbu“ podnikatelé.

Aby „nepropadl pasivitě“, rozjíždí dobročinnou akci vaření a rozvážení jídel složkám integrovaného záchranného systému. „Zatím krmíme policajty v centru. Uvidíme, kdo se přidá. My dáváme práci a kuchyni, potřebujeme jen peníze na suroviny,“ přibližuje známý kuchař. Přispět může každý, k akci existuje otevřený donátorský účet u Komerční banky.

Paragraf 36

Potíž je také v tom, že po znovuotevření nelze počítat ani zdaleka s tak velkými tržbami jako dřív, podle zkušeností z Číny zůstanou jen na pěti až třiceti procentech původní úrovně. Vršit nové překlenovací dluhy – byť v rámci vládních bezúročných programů – je proto podle dopisu pro restaurace příliš velké riziko. Slabinou může být i to, že vládní dotace na mzdy se mine účinkem, protože ekonomicky slabší podniky už svoje lidi propustily nebo se k tomu chystají.

Problém autoři dopisu vidí i v tom, že kolem slibovaných opatření je řada otazníků, třeba u příspěvku na mzdy není z vládního usnesení jasné, na jakou část mezd se vztahuje, ani kdy přesně začne platit. „Chápu, že toho mají moc a že není snadné vyjádřit se z hodiny na hodinu, ale vláda musí říct, co máme dělat. Jsme v nejistotě,“ doplňuje Punčochář.

Dopis ovšem lze číst nejen jako prosbu nebo žádost, ale i jako právní výklad současného stavu, podle kterého restauratéři mají na odškodnění nárok. „Podle rozboru právních kanceláří na tuto situaci pamatuje zákon 240/2000 (krizový zákon). Je v něm jasně uvedeno, že ‚stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními‘. Je evidentní, že náhradou škody nelze rozumět například poskytnutí záruk u bezúročných půjček, pozdržení platby daní ani částečnou náhradu mezd,“ píší hospodští.

O zmíněném paragrafu se již v posledních dnech mezi právníky diskutuje. Podle některých o něm vláda možná při zavádění restrikcí ani nevěděla, zároveň platí, že výklad krizového zákona může být složitější a že nárok zavřených firem na odškodnění není zas tak jasný. Souběžně se vede čím dál intenzívnější debata mezi ekonomy, podle nichž vláda musí k volání o pomoc přihlédnout a útlum hospodářství řídit, a to hlavně v zájmu zachování pracovních míst a existujících ekonomických vazeb. Začínají se dokonce objevovat i názory, že na ekonomiku je potřeba myslet víc a není možné ji zdravotnickými opatřeními zcela zruinovat.

„Úplně upřímně, 80 procent je v tuto chvíli maximum, kolik jsem schopna vytřískat,“ uvedla k námitkám hospodských ministryně práce Jana Maláčová, přes jejíž resort se vyplácejí náhrady mezd. Doplácet ze státního rozpočtu celou mzdu podle ní těžko bude možné, stejně postupují i jiné země. Další pomoc se prý nicméně bude chystat ještě přes jiná ministerstva.

Pomoc bude podle ministryně v praxi fungovat tak, že firmy zaměstnancům nejdřív jejich mzdy za březen normálně mají vyplatit a vyúčtovat - a pak si zažádat o náhradu 80 procent na úřadech práce. Podmínkou je vyplatit zaměstnancům celé mzdy. Totéž se může opakovat další měsíc. Na otázku, jak rychle firmy peníze za mzdy dostanou, Maláčová odpověděla, že pokyn směrem k úřadům práce zní „co nejdříve“, ale že přesný čas nechce slibovat.

Otevřený dopis provozovatelů restaurací a kaváren vládě by Jan Růžička on Scribd